Už Margaret Thatcher říkala: „Pozor na myšlenky vtělené do slov. Pozor na slova, která utvářejí Vaše činy. Pozor na činy, utvářejí Vaše zvyky. Pozor na zvyky, utvářejí Váš charakter. A pozor na charakter, protože ten utváří Váš osud. Co si myslíme, tím budeme.“

Někdy přemýšlím, co to je „Být já“? A je to JÁ z ega nebo ze samotné podstaty? Většinou, pod vlivem okolí, výchovy, školy, ale i televize či médii a v neposlední řadě očekávání, ani nevíme jak a vstoupíme do rozjeté manéže plné rolí, ze kterých se stávají návyky.

Druhým aspektem je, že naše mysl se povětšinu času vydává na výpravy do minulosti či budoucnosti. Často tyto výpravy připomínají bojové tažení. A tak znovu a znovu prožíváme tryzny, topíme se v bolesti a mnohdy i sebelítosti. A to vše aniž bychom si to na vědomé úrovni uvědomovali. Tak důmyslná je naš mysl.

Nakonec v podstatě můžeme říct, že si zvyknem být někým, komu říkáme „To jsem Já“, ačkoli s pravou esencí a autenticitou nás samotných to „Já“ nemá nic společného.

Pro odpověď do srdce

Život z návyku a v rolích nás odchyluje od sebe samých jak nejvíce si to dokážeme představit. Jedeme na autopilota a i naše reakce na různé události, situace a lidi jsou pouze odpovědí naších neuronů, které odpovídají právě za zmíněné zvyky, které se utváří z naších předchozích zkušeností ovlivněné okolím.

Tento způsob života může být dostačující, ovšem na přechodnou dobu. Naše pravá podstata se jednoho dne ozve a někdy dosti razantním způsobem. To, že se nám tu a tam něco „náhodou“ přihodilo – nemoci, nehody, finanční či vztahové krize a my jsme měli tisíc odůvodnění a nebo jsme tomu dokonce nepřipisovali žádnou důležitost, byly pouze signály našeho srdce, naší duše. Světe div se, najednou se sype úplně všechno a nebo jen něco, ale pořádně. A my stojíme před rozhodnutí, opustit naše role a zvyky toho, kým jsme. Ze dne na den „to staré“ jednoduše přestává fungovat. Možná se někomu podaří krize a nemoci žahehnat, ale další události na sebe nenechají dlouho čekat, až nakonec lidově řečeno nás situace donutí něco změnit. A pak je potřeba jít pro radu… ne k 12 měsíčkům, ale blíž, mnohem blíž – do svého srdce.

A ačkoli si život naplánujeme jakkoli. A ač si myslíme, že víme, co je pro nás nejlepší i tak nakonec nemáme šanci utéct. Kam byste taky před sebou utíkali?

Ty jsi mi narušil veškeré moje plány, já to mám teď mít úplně jinak

Takhle jsem se loučila před pár lety s člověkem, se kterým mi něco vevnitř říkalo, že mi převrátí život naruby. A taky že jo. Když si dnes na to vzpomenu, ze srdce se musím smát. V té době, když jsem toto prohlásila, jsem myslela mými jinými plány jiného muže, kterého jsem si vyhlídla a vymyslela si, že bude otcem mých dětí. Z dnešního pohledu vím, že mi narušil veškeré „plány“ neboli můj dosavadní život, celými dlouhými léty vykonstruovanou JÁ.

Od té doby šlo vše úplně jiným směrem. Věřím tomu, že nebýt tohoto „narušitele“ svou pravou podstatu mého JÁ mám zahrabanou pod vrstvou zvyků, návyků, zkušeností a především programů a vzorců možná do dnes. Teď alespoň mohu krok po kroku vytahovat se sutin mou opravdovost mé duše a toho proč jsem tady a kým doopravdy jsem.

Bolest je ukazatelem

Ať už Vás něco bolí na jakékoli úrovni, je to pouze ukazatel nerovnováhy ve Vašem životě. A nerovnováha je známkou vychýlení se Vás od Vaší pravdivé podstaty. Čím víc Vás něco bolí (fyzicky, psychicky, emocionálně…), tím více žijete ne-svůj život, a prožíváte ne-sebe.

Ať už Vaše hlava má jakékoli argumenty a výmluvy, za každou bolestí je naléhavý hovor z Vašeho nitra, který si žádá Vaší pozornost. Pokud děláte nedostupné, hlasitost volání se stupňuje, až Vám nakonec drnčí celá hlava tak silně, že si toho prostě nejde nevšimnout. A někdy doslova a do písmene.

Rovnováha přináší klid

Problém je, že se neslyšíme, tím ani neposloucháme. Jak tedy máme následovat naši autenticitu? To je jako sledovat film bez zvuku a konec konců i bez obrazu. Nejvhodnější tedy je utišit svou mysl, ego (které předstírá kým jsme) a emoce. Po kousíčkách uslyšíte sami sebe a pak přijde, respektive naladíte se i do vnitřní rovnováhy. Vnitřní klid a harmonie Vám přinese stabilitu v životě, v práci i ve vztazích. Stabilitu a klid plynoucí z Vašeho nitra. To jediné je trvalé. Chce to jen tréning a důslednost.

Naučte se vnitřní rovnováze a žijte v přítomnosti, jak to jen jde. Zůstaňte dobrou mámou, láskyplnou partnerkou, mužem, který je oporou své ženě a radujte se ze své práce a ze života. Jednou z metod jsou meditace. A to netřeba ani vysedět důlek do meditačního polštářku. Meditace pro praktický život  jsou na doma, ale především i za chůze. A nakonec je jedno, kde začnete.

 

Categories: 2017BLOG

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.