Pondělí , Červenec 22 2019

Nabijte se energii nedaleko Prahy

S blížícím se jarem se probouzí nejen příroda, ale i my. A s tím ruku v ruce i naše chutě objevovat a poznávat. Než Vám poodhalím několik energetických míst v Praze a okolí, představím Vám to, které je pro mě na úplné špičce. Nejde jen o samotnou energii, ale také o tip, kam na menší výlet v okolí Prahy.

A o kterém místě že je řeč? No přeci o Tetíně.

Cestou necestou

Dlouho jsem se zde chystala. Vždy mi ale do toho něco přišlo. Až na podzim 2017 se sešly všechny podmínky a já i za cenu toho, že do Tetína nejezdí o víkendu žádné MHD jsem vyrazila na cestu. Od té doby jsem tam pečená, vařená a tu a tam si vezmu někoho sebou, abych se podělila o krásný výhled, přírodu, skály a kus oné léčivé energie.

Vydala jsem se údolím z Berouna podél řeky. Jsem tak zasněná, uchvácená okolní přírodou a zabraná do focení, že mi nedochází jaký kus cesty jsem už ušla. Když však míjím kostel na skále s myšlenkou: „Tam bych se taky ráda podívala“, znejistím. Pro kontrolu se koukám do mapy a zjišťuji, že onen kostel, který je za mnou už asi kilometr je součástí Tetína. A tak se vydávám do lesa, kde vede delší, zato krásná cesta. Sice do strmého kopce, ale o to víc se na na hoře cítím božsky. Díky této objížďce poznávám Tetín celý. Nejprve zavítám na místní hřbitov a následně se celá nedočkavá brodím pár metrů lesem. Říkám si, to musí být ono. A ejhle – jsem na druhé straně onoho rozbořeného Tetínského hradu, který je znám svou velmi silnou harmonizující energii.

Výhled a krajina zalitá žlutooranžovými odstíny slunce, které se mě něžně zaplavují, mi však nedají a já se uvelebuji na skále na krátkou meditaci. Poté si cvaknu pár fotek a ještě na chvíli si užívám ukázkové Babí léto s výhledem na ráj.

Život v menším městečku

Podle mapy jsem zjistila, že celé skalnaté údolí musím obejít. Dávám si pár kilometrů navíc, ale stojí to za to. Posezení i návštěva tetínského hřbitova je nezapomenutelná. Cestou ke zřícenině naslouchám životu ve vesnici. Tu a tam slyším dětský smích, naklepávání řízků na neděli, ptáky i kluky jak hrají fotbal na nedalekém hřišti. Cítím se skvěle. Uvědomuji si, jak moc je život v Praze jiný. Tep velkého města velmi zatěžuje energetickou úroveň lidí a tím se pak stáváme vystresovaní, napjatí.

Po pár kilometrech se přede mnou rozprostírá onen kostel, který jsem chtěla vidět, aniž bych věděla, že je to součástí mého dnešního výletu. Zrychluji krok a nemůžu se dočkat. Cestou ještě míjím dva kostely. Unikátní jsou tím, že jsou zeď vedle zdi. Do teď jsem si to nedokázala nijak vysvětlit. Je to asi takový tetínský unikát.

První setkání – láska na první pocit

Pomalu a opatrně scházím úzkou cestičkou mezi stromy a chci si zapamatovat každý pocit, každou myšlenku. Náhle se přede mnou rozprostírá útulný kopeček lemovaný dvěma lavičkami – každá otočená na jinou stranu. A je to tu – mysl se šla pást na protilehlé pole a jediné co vnímám nával jakési energii, ze které mi mravenčí celé dásně až po lícní kosti. Stoupaje míjím základy někdejšího hradu, až se dostávám na samotný vrcholek. Výhled je zde úchvatný.

V úžasu sedám na jednu z laviček a obdivuji skály oproti mě. Poznávám jedu ze skal – asi před hodinou jsem se nechávala oláskovat sluncem na protější straně. Energie tetínské zbořeniny je jemná, laskavá, klidná. Rozhlížím se na všechny tři světové strany, kochám se krajinou a všímám si všech detailů. Díky informační tabuli zjišťuji, co vše se z výhledu dá vidět. Je zde opravdu božsky – už teď vím, že to není naposled, co se s Tetínem setkávám.

Další bod programu

Ze zříceniny se dá jít uzoučkou cestičkou až ke kostelu. A to taky dělám. Je to přesně ten kostel, který na mě udělal dojem, když jsem šla údolím. Teď naopak na mě dělá dojem údolíčko s Berounkou. Slunce se chystá zapadat. Užívám si procházky kolem i vně kostelního hřbitova. Připadá mi jako by se zde zastavil čas. Ještě chvilku jen tak koukám na výhled, který Tetín nabízí a pomalu směřuji své kroky zpět do Berouna.

V údolí začíná být chladno a tak se rozhoduji jít hlavní silnicí. Procházka je to delší, tu a tam projede auto, ale v tomhle počasí jsem snad ok i kdybych šla po dálnici.

Tetín není jen zřícenina

Věděla jsem, že se do Tetína vrátím. A taky, že jo. O rok později se zde vypravuji hned dva krát. Stejně jako mě i mou sestřenku fotografku Tetín uchvátil. Během prvního výletu má teta, sestřenka a kamarádka seděly na lavičce, pusu od ucha k uchu a říkají mi, že žádnou energii zde necítí. Jen jsem jim odvětila: „Aha a proto Vám málem roztrhalo pusy od toho úsměvu, že?“ A nastal výbuch smíchu.

Tetín nám však nabídl nejen přátelskou náruč s výhledem do okolí, léčivé energie, ale také nový zážitek. Těsně před vstupem k hradu můžete odbočit doprava a sestoupit do údolí mezi skály. Kromě příjemné procházky narazíte také na jakousi stezku se sestupem po lanech až na okraj údolí. Cestou mlžete posedět mezi skalami, zaposlouchat se do tekoucí řeky, ale také vyšplhat se po skalách. Těsně pod lanovým sestupem vodním korytem si zde přijdou na své všichni lezci, kteří se tady tu a tam objeví.

Chcete si v Tetíně a nejen tam zameditovat? Naučte se Meditaci „Srdce je mým kompasem“ – tetínská energie Vás více než podpoří. Stáhněte si meditaci ZDE.

O autorovi

O mě

Jmenuju se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat bytosti ke spokojenému, láskyplnému životu a naplnění snů.

Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze. Původně osobní projekt zaměřený na on-line kurzy, meditace a cvičení se časem přerodil na magazín.

Život v rovnováze je styl života, rozvoj, inspirace. Je to vše, co vychází ze srdce.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *