Neděle , Únor 17 2019

Měli bychom si uvědomovat svou smrt

Když jedete na dovolenou, většinou víte, kdy skončí. Máte plány, co chcete vidět, kde se chcete podívat. Víte, proč jedete do dané země, města či místa a činíte vše proto, abyste si jak se říká dovolenou užili.

Proč tedy svůj vlastní život nežijeme jako bychom byli na dovolené? Nasnadě je odpověď – protože si neuvědomujeme konec téhle návštěvy na Zemi.

Je to tak a je to neměnné

Z různých zdrojů stále častěji slyšíme, že je vše pomíjivé. Už i Seifert o tom psal ve své básní… „Bílým šátečkem mává, kdo se loučí… každého dne se něco končí…“ Koneckonců každý z nás zažil změny i onu pomíjivost. Avšak občas tlučeme hlavou proti zdi, hledáme uniky a kličky, abychom třeba odkryli ten elixír nesmrtelnosti a recept na stálost.

Dalším aspektem je náš postoj k okolí, ale i k sobě. Z pomíjivosti si chceme vytvořit absolutní hodnoty a své štěstí stavíme na tlaku a výkonu. A k tomu naši známí parťáci „Až“ a „Kdyby“.

To, co není teď se možná už konat nebude…

Velmi mě inspiroval příběh mého známého, který se léta honil za penězi. Často si nedopřával, šetřil, škudlil a obecně bylo na jeho postoji vidět, jak moc jsou pro něj peníze důležité.

Jeho fyzická schránka odpovídala přesně jeho vnitřnímu postoji – pohublý, vybledlý, roztěkaný, nevěřil si a celkově působil velmi obyčejně – žádná jiskra, žádný šmrnc.

Rozhodl se opustit ruch velkoměsta a hledal štěstí ve své rodné hroudě na Moravě. Za nějakou dobu z ušetřených peněz vyrazil na cestu po Kubě. Tehdy si asi ani neuvědomil, jaké surfařské vlny do jeho života vtrhly.

Je tomu dva, možná i tři roky, co odjel a cestuje po světě. Tu a tam si přivydělá na farmách, v kuchyni, natřením plotu apod. a po zbytek času objevuje svět. Postavil si vlastní karavan, vytváří krásná videa, fotí. V očích má lesk a ve tváři úsměv. Jeho náplní je radost. Našel to ono bohatství – opravdový život – jeho cestu.

Vytváříme si bouře, ve kterých se topíme

Věčným plněním úkolů, plánováním, povinnostmi, honbou za penězi, majetkem, mocí, slávou přesouváme své radosti do pozadí, na pak a často také na nikdy. Stále máme čas, jako by jsme tady žili neomezeně.

Ke svému okolí, ale i k sobě se stavíme, jako k něčemu absolutnímu, co nikdy nepomine. Vytváříme si sami bouře nebo se necháváme strhnout lavinami. Nakonec se z toho hroutíme. V každé jedné sekundě je však požehnání a možný „nový“ start.

A třeba je to jinak, než se nám zdá

Někdy na něčem intenzivně pracujeme, vkládáme energii do svého života a ono ne a ne přijít ona vysněná plynulost. Někdy je to prostě jinak, než si vymyslíme.

Směr, kterým jdeme může být správný, ale realizace, náš přístup i úhel pohledu nám brání v úspěchu (ač už si jej představujeme jakkoli).

Dejte si oddech, odstupte od oné problematiky a rozhlédněte se kolem. Pravděpodobně stojíte moc blízko jednoho stromu a nevidíte tak celý les a tím i Vaší autentickou cestu, která Vám přinese nejen, co si vysníte, ale mnohdy i o kus víc :).

A pro lehkost, radost a především autenticitu nemusíme nikde daleko. Skočte si „na kafe“ se svým srdcem. Cvičení ZDARMA stahujte ZDE.

O Karla Czechová

Mrkněte i na :

Život v rovnováze zcela v novém

"Na dobré věci se vyplatí počkat." říká se. Pro tentokrát musím více než souhlasit. A tak poslední tři měsíce jsme nelenili a pustili se do kompletní přeměny

Za každými mraky se skrývá nebe

Sedím na posteli se slzami v očích a říkám si: „Tak to mělo být. Vše …

Postoj je klíčem aneb nejde o to „Co?“ ale „Jak?“

Celý život nás provází témata naplnění našich snů, nalezení naší autentické cesty, spokojený život v …

Jak to může být ještě lepší? …aneb život v otázce.

Od dětství jsem byla zvídavá. Ráda a často jsem se ptala a to mi vydrželo …

Pjér la Še´z: Vytváříme svět, ve kterém se nakonec nedá ani žít.

Poštěstilo se mi a jako náhradník jsem zrovna dostala zprávu, že se uvolnila vstupenka na …

Příběh obyčejného šílenství: „Neděláme, co máme rádi, ale chceme žít spokojeně.“

Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně paradox. Honíme se za penězi, abychom si …

Vibrace čísla 2 přináší do roku 2018 stabilizaci, klid a uvolnění.

Každý konec roku bývá energeticky náročný. Stresy a shony před Vánoci, ale také přestup do …

Návyk jménem „To jsem já“

Už Margaret Thatcher říkala: „Pozor na myšlenky vtělené do slov. Pozor na slova, která utvářejí …

Kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie.

Někdy si říkáme: „Proč se mi tohle děje?“ nebo „Co mám udělat, aby se to …

Návyk jako závislost

Z neurologického hlediska se návyky tvoří v naších neuronech po dobu 21 dnů. Neuronové kanály …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *