Před více než půl rokem se mi převrátil život vzhůru nohama. Nevylíčím Vám ovšem historku, kdy se mi něco velkého přihodilo nebo mě někdo opustil, zemřel či mě vyhodili z práce. Tahle změna přišla z časem, neměla žádný konkrétní důvod – spíše se jednalo o synergii všech předešlých událostí, které se odehrály v mém životě během posledních dvou let. O to byla nejspíš rychlejší.

Během dvou měsíců jsem vyměnila doslova starý život a životní styl za úplně nový. V dnešní době tomu říkáme vědomý život. V té době taky vznikl Život v rovnováze – celé stránky, koncept, přišly inspirace na knihy, články, kurzy. Začala jsem taky přednášet a cítila se konečně plně propojená se sebou, se svým srdcem.

Pamatuji si moment, kdy jsem přemýšlela jestli se mi může v životě přihodit ještě něco nepříjemného. A pokud ano, jestli to tak vůbec mohu ještě někdy vnímat. Vždyť vše stačí přijmout a uvolnit se v té situaci. Navíc se všemi těmi vědomostmi a prožitky, co mám, si poradím se vším, co přijde – stačí naslouchat srdci. Přeci! 🙂

NOVÉ OBDOBÍ NA KAŽDÉ ÚROVNI

Co si budeme povídat, většina z nás si, zejména v prosinci a začátkem ledna, hodně užila napětí a fyzických projevů. Přechod ze starého devítiletého období do jedničkového roku byl na různých úrovních pro mnohé náročný.

I já se na konci prosince modlila, ať už jsme v klidu v té jedničce. Říkala jsem si, že konečně přijdou nové situace, nové inspirace a ještě více síly a energie na všechny sny a přání. Na konci roku jsem si jen na něco pomyslela a doslova do pár hodin mi to přistálo před nosem. Říkala jsem si, tak tohle je ovšem paráda. Stupňovala se ovšem taky únava a napětí a proto jsem se těšila, až se vše uvolní.

Hned po novém roce jsem potkala dlouho vysněný protějšek, který až na pár drobností splňoval všechny body z mého 8smi A4kového seznamu ideálního partnera pro mě, který jsem si během období změn přilípla na svůj čerstvě vytvořený Visionboard.

Co je to Visionboard a jak na něj? Čtěte ZDE.

Nové období se projevilo nejen z pohledu nového devítiletého období, ale i na partnerské úrovni. Jupí říkala jsem si. Hned vzápětí nasledovaly pozitivní novinky v práci. Mnula jsem si ruce radostí a vděčností. A chrochtala blažeností, že vše jde jak po máslíčku :).

KDYŽ HLAVA NEPŘIJÍMÁ NOVINKY

Ač jsem už žila delší dobu vědomý život a situace, které mi nešly pod nos jsem přijímala, uvolňovala se v nich a s velkou lehkostí jsem komunikovala se srdcem. Hlava se pomalinku ovšem začala s těch všech novinek plašit, respektive usilovala o to vyplašit mě :). Do poloviny února jsem si taky hezky užívala nemoci na fyzické úrovni.

Myslela jsem si, že to už snad ani nejde nechat se vyhodit ze svého středu a když tak na pár chvil. Měla jsem tolik vědomostí, zkušeností a ten život jsem opravdu žila.

Během ledna mi docházelo, že jsem vyčerpaná z práce, kterou dělám a velmi hluboce padám do ega. Pokud ale vytvářím návyk fungovaní přes ego v práci, s časem se projeví i v ostatních částech života.

Mým velkým životním tématem jsou vztahy, zejména ty partnerské a tak s příchodem vysněného muže jsem začala opouštět svou komfortní zónu stále víc.

V neposlední řadě jsem se ponořila hluboce do fyzického/materiálního světa přes jídlo a začala si absolutně užívat všech delikates. A od toho řekněme duchovního jsem utekla do chutí všech zemí.

To vše umocňovala stále častěji hlava se svými strastiplnými scénáři, strachobavami a nahlodáváním.

A samozřejmě jsem pro Život v rovnováze nic nedělala. Nedělala jsem vlastně nic, co by jen trochu bylo spjaté s mým srdcem. Dokonce jsem malovala s hněvem.

JÁ UŽ TAKHLE NEMŮŽU ANEB KDYŽ UNAVÍTE SEBE SAMU.

Na konci ledna mi došlo, jak moc sedím v egu. Na konci února, že hodnotím lidi hluboce jako před 6 léty. Na začátku března, že se vyjídám gurmánským způsobem ze zodpovědnosti, strachů a především od svého srdce do hlavy. Až v polovině března jsem s tím vším konečně byla schopná něco udělat.

Během těch dvou měsíců se občas objevil den, kdy jsem se opět cítila být propojená se sebou, ale byly to takové zlomky sekundy, že jsem nestihla jakkoli zareagovat a co teprv se udržet ve svém středu – v rovnováze.

Výsledkem toho všeho je, že i když už jsme na vědomé cestě a víme jak to vše funguje, umíme tvořit a tvoříme vlastní svět a spokojený život, i tak přichází situace, které nás testují, zlepšují, umocňují nebo prostě jen mění. A i když si už člověk myslí, jak není daleko a jak už vše zvládl a teď už ho nic nerozhodí, tak prostě může a víte co? I to je v pořádku.

ZÁVĚREM

Co vám všem, kteří jste se malinko někde ztratili nebo jen zasekli nabídnu? Sledujte vše, co se Vám děje, užívejte si jak jen to je možné vše, co přichází a především se nesnažte něco s tím udělat. Taková snaha je kontraproduktivní a jen vás v tom všem umocní.

Pobrečte si, pokud potřebujete. Dejte si pár skleniček, nakrmte zvíře, které se ve Vás probudilo a především mějte víru, že vše je pomíjivé a jednoho krásného dne vysvitne opět sluníčko a vy budete zas vědět kudy kam. A to i v případě, že už nedokážete vydržet sami se sebou. Netlačte na sebe, nesuďte se, protože jsme lidé a podmínky našeho života se mění. Každý máme nějaké témata svého života a každého může něco rozhodit.

Pokud je největším a nejčistším přáním Vašeho srdce najít opět tu svou cestu srdce plnou lásky, rovnováhy, pochopení a přijetí, tak jednoduše ten den přijde.

Categories: 2017BLOG

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.