Poslední měsíc a půl se účastním on-line kurzu, jehož hlavním tématem je Naplnění přání. Co mě ovšem zaujalo nejvíce je, že než jsme se vůbec dobrali k naším snům, prošli jsme mnoho témat, které by se na první pohled mohly zdát, že s naplněním přání nemají nic společného.

Jednou z těchto věcí jsou role, které přebíráme a podle nich se chováme. Inspirovalo mě to k napsání článku, protože vlastně všichni jsme herci a dokud si to neuvědomíme a vědomě nezačneme pracovat na těchto hlavních či vedlejších rolích, tak se nám v životě nic moc nezmění.

Podle sebe soudím tebe..

Nejznámější a nejčastější jsou role soudců a obětí. Co to znamená? Soudce si sedí v naší hlavě a říká co je dobré a co špatné. Zaujímá postoje a zařazuje veškeré situace a lidi do našeho osobního žebříčkového systému hodnot.

Podle toho můžeme odsuzovat, zlobit se, urážet se, nadávat, kritizovat.. Ano, záměrně píšu negativně vyznívající soudy, jelikož přiznejme si, vetšinou se vyjadřujeme k tomu, co se nám nelíbí. Stejnou mincí nás krmí média, není se pak co divit, že jsme dokonalí v negativních tvrzeních a prožitcích, které vedou k vytváření si téže reality. Jenomže to má ještě jeden háček — podle sebe soudím tebe a věřte mi, že díky tomu o čem mluvíme, jak se vyjadřujeme, co volíme za slova, to přesně máme v sobě. To jsou naše témata a často si tyto věci myslíme i o sobě, ale důmyslně to zakrýváme za negativní tvrzení o ostatních.

Co na plat, je čas na změnu, co myslíte?

To nebylo dobrý.. s tím Bohem jsem neměl začínat.

Tak nějak zněla věta neurochirurga Ondřeje ze Samotářů, který byl až obsesivně posedlý svou bývalou přítelkyní. A tak taky zní role oběti„Na to nemáš. Vzdej to. Co to zas vymýšlíš/povídáš/vyvádíš. Já za to nemůžu, to oni. Proč se mi to děje? Jsem až moc hodná/ý, proto mě lidi zneužívají.“

Když se krmíme těmito prohlášeními, pak se nedivme, že se nám promítají do našeho života. Každý z nás má možnost, respektive nekonečně mnoho možností jak změnit vše, co změnit chce. Role oběti nás však udržuje v životní pozici, ze které si nevidíme dál než na špičku nosu.

Mám pro vás krásný příběh člověka, který byl velmi frustrovaný ze své finanční situace. Bývaly dny, kdy měl dojem, že jediná možnost jak splatit své dluhy a začít žít svobodně je snad jen vykrást banku. Svou práci měl rád, vydělával poměrně hezkou částku, ale na pokrytí základních potřeb a splácení dluhů to stačilo jen tak tak. Tu a tam se objevila možnost si přivydělat, ale s rolí oběti se mu také stávalo, že mu občas někdo nezaplatil. Ruku v ruce s tím přicházel a role soudce, která mu říkala, že není dostatečně muž. Role v jeho hlavě nabývaly na síle.

Ano — v jeho hlavě, protože tam to začíná a tam to i končí.

Když se podíval na svou situaci z jiného úhlu pohledu, zjistil, že má báječné přátelé kolem sebe. V bytě, ve kterém bydlí, se mu žije velmi dobře. Miluje svou práci. Jeho koníčky a projekty, které dělá, ho naplňují.. Zrodila se vděčnost, pochopení přijal tu situaci i sebe takového jaký je pro tuto chvíli.

Teprve tehdy mohlo přijít něco nového, nějaké řešení či další možnosti. A taky, že ano. Tento člověk během dvou týdnů dostal tak nečekaným způsobem nabídku spolupráce a jako bonus s velmi vysokým finančním ohodnocením a případnou možností dlouhodobé spolupráce.

V tomto příběhu není důležité, jestli projekt uskuteční nebo s toho navíc vyplyne dlouhodobá spolupráce. Základem je, že pochopil jakou moc mají myšlenky a role, které hrajeme, že jsou možnosti, o kterých by jsme si nikdy nemysleli, že se na světě dějí zrovna takto. A především rozkvetl i v dalších sférách svého života.

Díky vděčnostipochopení a přijetí sebe pro danou chvíli a situaci se můžeme svobodně rozhodnout, jakou roli přijmeme.. Oběť? Soudce? A nebo snad Tvůrce vlastního života?

Categories: 2016BLOG

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.