Pondělí , Srpen 19 2019

Je to konečně ten pravý?

Toto je odvěká otázka nás žen, avšak věřím, že i mnoho mužů si pokládá stejnou otázku týkající se své vyvolené. Já si vždy dělám legraci: „Když to není ten pravý, tak bude asi levý.“ Co je to vlastně pravý partner? Existuje něco takového? Kdy tvoříme trvalejší svazky?

Vše je odrazem naší mysli

A jestli si tohle uvědomujeme, můžeme s klidem přestat pátrat po tom, kdo je ten pravý. Podstatou většiny lidí je však hledání jistot, na kterých pak bohužel ulpívají a jak se říká visí. A partnerský vztah není výjimkou. Takže jsme si vymysleli toho pravého, za kterého se můžeme schovat, abych si mohli s klidem hovět třeba i v nefunkčních vztazích. Dalším strašákem, který si neuvědomujeme je návyk. A nejvíce altruistická výmluva, která v reálu je jen strach z rozhodnutí: „Zůstaneme spolu kvůli dětem.“

První dva body se týkají pouze páru, ale třetí bodík souvisí s další bytostí, které tak můžeme připravit parádní život plný bloků a programů, které si odnese z domova. A proč? I když se pár sebevíc snaží nedat nic najevo, dítě je dítě a dítě vždy vidí a cítí, co my dospělí si myslíme, že parádně skrýváme. Mají nás přečtené! Samotné dítě pak bude z největší pravděpodobností mít problém na úrovni vztahů.

Kdo je tedy ten pravý?

Každý koho potkáme v životě je ten pravý – ať už zůstane v našem životě měsíc nebo 20 let. Partnerský vztah je tím nejbližším zrcadlem, které v životě máme. Nejčastěji nás vytahuje hluboce z naší komfortní zóny a nastavuje nám odraz nás samých na všech úrovních.
Přestává být tím pravým ve chvíli, kdy se vám společná cesta rozchází jako rozevřené nůžky. Vztah také končí, když už jste si předali vše, co jste měli. Nejčastěji to cítíme, ale zavíráme před tím oči respektive srdce a uvelebujeme se do společného návyku jménem vztah či rodina.

Věřím, že by bylo mnoho lidi daleko více šťastnými, kdyby se páry rozcházely, když uzraje čas. Poznat ten moment, tomu se říká moudrost. A víte, co se stane, když se taková moudrost rozvine do každodenního života? Jsme klidní a spokojení, protože v té chvíli jsem naplno propojení se sebou samými. A tehdy se nám v životě manifestují ty hezké věci – spokojený, dlouhodobý vztah, milovaná práce, upřímné přátelství, hojnost apod.

Zvykli jsem si mít návyky

A tak nevidíme, co vlastně děláme ze zvyku. Život je o pohybu. Každý den se nám obnovují buňky, naše planeta je neustále v pohybu, příroda se mění, tak proč my chceme jít tak moc proti proudu? A pak se divíme, že to bolí. Myslíte, že každý konec, ať už ve vztahu, v práci či v jakékoli jiné situaci musí bolet? Pokud máte takové zkušenosti, pak je to z velké části Váš program. A pak se nerozhodujete dle svého srdce v moudrosti neboli setrváváte v situacích, které už dávno uzrály a měly skončit přirozeně. Ale jak už jsem psala – návyk, strach ze změny, ze ztráty atd.

Vylezte z minulosti a sledujte každodenní podmínky

Často se setkává s příběhy, které mají jedno společné – nacházejí se v minulosti. „On mi řekl.., on se na mě díval…, bylo nám spolu hezky…“ Podívejte se vždy však na podmínky, které máte v současné chvíli. Některé mohou přetrvat měsíce jiné se mění třeba i během dnů. Tak nebo tak je to výchozí bod Vašeho života.
Pokud se tedy ptáte, zda máte v nějakém vztahu dále pokračovat – zda je stále ten pravý, podívejte se jaké máte aktuální podmínky a co Vám život dále nabízí na Vaší osobní i společné cestě. Jestliže převládají „realistické“ argumenty – to či ono jsme vybudovali, máme spolu dítě, jak to uděláme či jak to každý zvlášť zvládne finančně apod. – je pravděpodobno čas odejít. Pokud se objevují odpovědi v přítomnosti – tak či onak se společně rozvíjíme, obohacujeme a třeba i malinko nepříjemně taháme z komfortní zóny, měníme pohled díky odlišnosti na svět a tím rozvíjíme vzájemně své vědomí – pak i přes to, že chce hlava utéct, protože se bojí rozvoje, jsou zde stále podmínky proč zůstat.

Všimněte si, že první případ se týkal především minulosti a budoucnosti a odpovědí proč neodejít. V druhém případě se energie koncentruje do přítomnosti a do toho proč zůstat. Takový detail, který hodně napoví.

Pár švestiček z mé zahrádky:

Osobně mi velmi pomohlo zhodnotit aktuální situace – Kde se nacházím. Díky tomu mi došlo, že mám aktuálně v mém životě dva skvělé redaktory, kteří mě de facto učí jak psát, jsou navíc i jako lidé naladění na mou frekvenci a díky tomu i témata, které píšu jsou jim blízké a tak si o nich můžeme popovídat. Tím rozvíjím psaní daleko rychleji. Dále jsem zjistila, že mohu spojit lásku k psaní s láskou ke Kubě a napsat skvělou knihu a to vše s pohledu Kubánce, které mám také ve svém životě. A v neposlední řadě, že se mohu věnovat svým projektům bez nutnosti chodit na osm do práce.
Za úvodní foto děkuji fotografovi Tomášovi Orliczkovi 🙂

O autorovi

O mě

Jmenuju se Karla Czechová a skončila jsem třetí dekádu svého života. Záměrem mého srdce či duše je inspirovat, motivovat bytosti ke spokojenému, láskyplnému životu a naplnění snů.

Pro naplnění mých záměrů jsem vytvořila projekt Život v rovnováze. Původně osobní projekt zaměřený na on-line kurzy, meditace a cvičení se časem přerodil na magazín.

Život v rovnováze je styl života, rozvoj, inspirace. Je to vše, co vychází ze srdce.

Mrkněte i na :

Třináctá komnata mužů

Velmi často se soustředíme na ženy. Vzdáváme jim hold, opěvujeme je a zaměřujeme pozornost na …

O dětech a rodičích: Je to tvoje vina.

Když jsem se začala zabývat osobním rozvojem, poznávala jsem taje své mysli a odkrývala svou …

Arogance jako odraz strachu z otevřenosti

"Kde se vlastně vzaly ty podivné vlastnosti jako nadutost, arogance či osobní důležitost." říkám si. "A to i u lidí, kteří jsou hodní, laskaví...

Příběh obyčejného šílenství: „Neděláme, co máme rádi, ale chceme žít spokojeně.“

Když se nad tím zamyslíte, je to vlastně paradox. Honíme se za penězi, abychom si …

Návyk jménem „To jsem já“

Už Margaret Thatcher říkala: „Pozor na myšlenky vtělené do slov. Pozor na slova, která utvářejí …

Návyk jako závislost

Z neurologického hlediska se návyky tvoří v naších neuronech po dobu 21 dnů. Neuronové kanály …

Strach schovaný za lásku

„Dávej na sebe pozor.“ „Bacha, ať se neřízneš. Nezakopneš. Neublížíš si…“ „Rozhlídni se, ať tě …

Změna vyžaduje jiný úhel pohledu aneb „O hudbě našeho života“

„Už je konec srpna“ říkám si. A přitom je to jako včera, co jsem odcházela …

Býti ženou aneb o čtyřech cyklech v jednom měsíci

Sedím před prázdným papírem a přemýšlím nad tématem článku. „Nebo alespoň něco motivačního na facebook“ …

Jsem hrdým majitelem zodpovědnosti

Nedávno mi napsal, těsně po rozchodu, bývalý přítel mé kamarádky zprávu, ve které mě prosil, …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *