2018 BLOG Červenec 2018 Jak na to

Za každými mraky se skrývá nebe

Sedím na posteli se slzami v očích a říkám si: „Tak to mělo být. Vše se děje, jak má.“ Vzápětí se však objevuje ve mně další hlas, který křičí: „Tak proč to zase tak bolí? Proč mi zas tak ublížil, i když byl úplně jiný než ti předchozí… a vůbec, jak dlouho se chceš přesvědčovat, že se děje vše, jak má?“

… nejhorší je ten pocit bezradnosti a nicoty… ten pocit, že ať uděláte cokoli, vždy se nakonec ocitnete na kolenou.

Často mluvíme o naších snech, jak si je plnit nebo o srdci, které je potřeba následovat. V motivačních filmech a knihách sledujeme obraz neúspěchu, který se promění v úspěch. Tyto zdroje nám však ukazují peripetie hrdiny jen ve zkratce a tak když v reálném životě prožíváme vzlety a pády, které se navíc opakují, často jsou doprovázeny pocity a myšlenkami z úvodu.

Jak v těchto situacích pokračovat v životě? A co když se v tom bezvýchodně plácáme několik měsíců? Jelikož nevíme jakého vyššího plánu jsme aktuálně součástí, není na to univerzální rada. Pozitivní však je, že to jednou skončí a objeví se jiná situace. Existuje také pár věcí, které můžeme pro sebe udělat, abychom toto období ustáli, alespoň v relativně stabilní kondici.

A i když nevěříte nebo se dokonce bojíte či si vytváříte blok z nedůvěry, uzavřenosti a zahořklosti, tak vězte, že za každými mraky se skrývá nebe. Bez výjimky.

Krok po kroku

Nechte proplouvat pocity a emoce. Ještě nikomu neprospělo ukládání si emoci uvnitř sebe. Chce se Vám brečet – brečte. Chcete křičet – křičte. Máte mnoho negativních emocí a pocitů? Napište je na papír a ten následně spalte. Jediné, co není v tomto přípustné, vytvářet další negativní příčiny, které se změní v následek ku příkladu v podobě nemoci.

A proto veškeré role oběti, soudce, jakékoli hodnocení, obviňování, neodpuštění napište na papír, který spálíte a tím rozpustíte veškeré mraky, které se mohou proměnit v bouři či tsunami, které smete, co mu přijde do cesty.

Je jedno, jak dlouho v čase se s něčím vyrovnáváte, důležité je krok po kroku rozpouštět vše nahromaděné v nás z minulosti a co současná situace spouští.

Dělám, co mám rád/a

Balzámem pro naší duši je dělat vše, co máme radí. Chodíte-li do práce, máte-li partnera nebo děti či dokonce vše dohromady, můžete mít někdy dojem, že nemáte čas. Překopejte ho, zorganizujte tak, abyste si udělali čas na své koníčky, zájmy a radosti. Ty totiž vytvoří další prostor na další a další radosti. A časem třeba budete dělat jen a jen to, co máte rádi. Pokud však stavíte na první místo povinnosti, nikdy nevytvoříte prostor pro radosti.

Pokud se nevěnujete svým zájmům, tak přestáváte směřovat pozornost do sebe, na své sny a tím i na svůj život. A aniž byste si všimli, jste pohlcení společností, normami a koncepty „musím“ a „až“.

Věnování pozornosti svému hobby je nejen účinná terapie z těžkostí, ale také cesta k samému sobě, své autenticitě a svému životu. Získáváte tak a osvojujete si dva v jednom.

Věnujte se sobě

… neboli pečuj o sebe i prostor, ve kterém prožíváte své chvíle. Není nic horšího, než se probudit s mastnými vlasy, obložená nedojedenou čokoládou, nakouslým hambáčem a rozpitým pivem. A navrch s kalhotkami po celém bytě či s kuchyní po stoleté válce.

Samozřejmě, že to jak se cítíte vevnitř, zrcadlíte ven, tak je tedy nejvhodnější moment začít z druhé strany. Uklizeno venku navodí jistý klid vevnitř, díky čemu může nastat i očekávaný úklid vně Vás.

Rovnováha mezi přátelstvím a mnou

Někdy těžké chvíle zajídáme haldou jídla nebo zapíjíme hektolitry vína. Jindy skočíme do vlaku sociálních interakcí a hezkých pár měsíců uteče, aniž bychom si vytvořili alespoň jeden den pro sebe. A právě prožívat čas sám se sebou a to i ve chvílích, kdy je Vám ouzko je k nezaplacení.

Rozvrhněte si tedy čas tak, abyste nezapomínali ani na své přátele, ale ani na Váš život či osobní a duchovní rozvoj.

Ačkoli Vás pohlcují nejrůznější pocity útrap a vzpomínky a minulost, když jste sami, už teď tvoříte svou budoucnost. A tak se raději vraťte k bodu jedna, než abyste se na oko zaměstnávali přáteli a předstírali, že se vlastně nic neděje.

Pracuj v rovnováze

I práce se může stát na nějakou dobu Vaši jeskyní, do které se schováte před vlastním životem. Všechny útěky však spojuje jedno – tvrdý návrat. A především pokud jste již nějako dobu na cestě osobního rozvoje. Když si jednoho dne přiznáte, že vše, co aktuálně děláte je jen a jen útěk, protože se bojíte, co se ve Vás skrývá, přepadne Vás pocit, že jste se nejen odpojil od sebe, ale dokonce nežijete ani svůj život. Nasnadě je otázka: „A čí život žiji?“ … zmatek, beznaděje, smutek…

Pijte vodu, pijte pitnou vodu…

Zlatým pravidlem je, že pokud se mi sype citová, psychická stránka, mohu se udržovat v pohodě nebo se alespoň do ní ladit pomocí fyzické schránky. Zdravý, hodnotný životní styl je jedním ze zásadních i základních kroků, jak udržet odstup, rovnováhu a moudrost. Takže sport, pohyb, meditace, jóga, tai-či, procházky, výlety, vycházky do přírody, čerstvé, chutné jídlo, voda – spoustu vody a taky řád.

Voda odplavuje veškeré toxiny a vše nepotřebné z našeho těla, ale i ze života. Poděkujte jí, ať už se sprchujete, myjete si ruce nebo ji pijete. Představujte si, jak vše obtížné odchází z Vašeho života a zůstává v něm jen to dobré, příjemné, co Vám dělá radost. Pamatujte, že na prvopočátku všeho stojí naše mysl a naše pozornost.

Obklopuj se jemnými vibracemi

V neposlední řadě je vhodné se zaměřit na to, čím se obklopuji. Jaké vibrace nese mé jídlo, pití, zájmy, lidé a situace či prostředí, které tvořím a ve kterých se nacházím. Alkohol a jiné návykové látky mají velmi nízké, hutné vibrace, proto se vždy cítíme ještě hůř, když se snažíme ve svých problémech uvolnit alkoholem. Stejně tak trávíme naši fyzickou a potažmo psychickou stránku cigaretami, ale také tučným, mastným jídlem, cukrem či chemii. A tak i zde platí rovnováha.

Taktéž si všímejte s jakými lidmi prožíváte čas. Čím se zabývají, o čem a jak mluví? Stěžují si nebo vypichují ty hezké chvíle a prožitky?

Scházíte se nejčastěji v hospodě nebo dáte přednost procházce či výletu do přírody?

A co Vaše zájmy a radosti? Naplňujete svůj život tím, co Vás baví, co Vám přináší radost a lehkost nebo lítáte hlavou po všech možných povinnostech, po minulosti a budoucnosti a na přítomnost a Vás samotné Vám, jak se říká, nezbývá čas?

Dá se tedy říci, že to, co nám přináší klid nese v sobě pro nás jemné vibrace, které nás přelaďují na spokojený, láskyplný, harmonický… jednoduše snový život :).

Naučte se naslouchat svému srdci, které je kompasem Vašeho života. Zeptejte se ho, co můžete pro svůj život udělat teď a tady a jaký je vlastně ten Váš život snů. Stáhněte si ZDARMA cvičení, které Vám pomůže nastartovat život, který chcete žít.

Přístup ke cvičení: „Srdce je mým kompasem“ ZDARMA získáte kliknutím ZDE.

 

2017 BLOG Jak na to

Kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie.

Někdy si říkáme: „Proč se mi tohle děje?“ nebo „Co mám udělat, aby se to změnilo?“ Odpověď je snadná – zaměřte se na svou pozornost. Na co nejčastěji myslíte? Co vnitřně prožíváte? Jaké myšlenky a pocity Vás doprovázejí v životě? Za tím vším stojí Vaše pozornost, kterou věrně následuje energie.

Druhým aspektem jsou Vaše vzorce chování, na základě kterých vyhodnocujete a reagujete. Ale i ty se prvotně tvoří z Vaší pozornosti, která nakonec přejde do návyku.

Tvořivá energie

Energie, která následuje Vaši pozornost, je tvořivá. Vždy podpoří Vaše myšlenky a pocity a přemění je v realitu. Tvořivost této energie však nezaruší, že se Vám výtvor líbí. Jednoduše jen vytvoří to, kde zaměříte pozornost a sladíte tak pocity s myšlenkami. U destruktivní tvorby je to srdce s hlavou místo přirozeného sladění hlavy se srdcem. Necháváte se tedy vést hlavou místo srdcem.

Prožíváte-li uvnitř Vás konflikty a boje, podporujete-li je různými stresujícími myšlenkami, velmi brzo se Vám tato realita manifestuje ve Vašem životě. Jste-li pokojní, plní respektu a lásky, pak Váš svět podle toho také vypadá.

Malujte obraz svého života barvami, které se Vám líbí

Každý den, každou minutu se rozhodujete jak Váš život vypadá. To, že je to mnohdy nevědomé a tím zdánlivě (opravdu jen zdánlivě) zbavené Vaší zodpovědnosti za výtvor, je věc druhá. Když malujete obraz svého života, můžete vždy, v každé chvíli změnit barvy, ačkoli jste do teď malovali těmi, co Vám „náhodně“ přišly pod ruku. Čím vědoměji přistoupíte ke svému obrazu, tím rychleji a jednodušeji ovlivníte či změníte výtvor neboli Váš život.

Jak na to? Věnujte pozornost své pozornosti

V prvním kroku tedy zaměřte svou pozornost na svou pozornost. Staňte se pozorovatelem. Na co myslíte? Čeho se chytáte? Co Vás zvedá ze židle? Jak situace prožíváte? To vše pozorujte a sledujte Vaše reakce. Jsou prudké? Nebo raději sedíte jak myš pod metlou a bojíte se ozvat? Které emoce u Vás dominují? A co Vaše ego?

Reakce na situace, lidi či druh chování je pouze náš naučený způsob chování, do kterého jsme se nechali vmanipulovat vlastní myslí. A mysl se naučila takto reagovat ze zkušeností a situací, které jsme prožili. Ty jsme si však vytvořili (ač už vědomě či ne) sami, díky naší pozornosti. A tak dokolečka do kola jako v začarovaném kruhu, více a více jedeme na automat a žijeme v minulosti naučených vzorců. Zjednodušeně řečeno – i naše chování je návyk.

Z velké části to kým se označujeme, že jsme neboli „To jsem já“ je návyk. Chcete vědět víc, čtěte zde.

Kdo tedy půjde z kola ven a kdo ustoupí? Pokud vezmete život do Vaších rukou vědomě a začnete zušlechťovat mysl, ego a emoce, aby byly Vašimi nástroji, tak máte na půl vyhráno. Současně pozorujte svou pozornost. Nakonec není tak složité nasměrovat Vaši pozornost směrem, kterým chcete. Tak tvořivá energie naplní Váš život láskou a spokojeností.

Mých pár švestek

Jednoho dne jsem si všimla jak dalece dokáži hrát hru sama se sebou. Kolik výmluv a omluv stojí za některými mými změnami. A tak jsem si v plné láskyplnosti řekla: „A dost! Je čas tomu dát přítrž.“ Zpomalila jsem a velmi pečlivě jsem začala sledovat v jakém prostředí se pohybuji, jak reaguji, jak dalece je to automat a čemu či komu věnuji pozornost. Výsledek byl překvapivý. 

  • Když jsem ubrala na životní rychlosti, zklidnila se mi mysl a tím jsem pocítila více vnitřního prostoru a harmonie. Lépe jsem se také slyšela. Má životní energie během dne se stala stabilní.
  • Díky tomu, mohu více a jasněji pozorovat, kde se v každé chvíli nachází má pozornost a tím přetrhnout zajeté vazby, koleje a nasměrovat ji, kde si přeji či potřebuji.
  • Rozpoznala jsem své automatické reakce a vzorce chování. Pochopila jsem mnoho příčin. Tím jsem změnila tyto automaty na svobodnou volbu reakce. Tak jako si z katalogu vybírám oblečení, tak si vybírám reakci. Chci opět prudce a nedůvěřivě vyskočit na partnera, jen proto, že několik předešlých ex mi lhalo a nebo uvěřím ve svou změnu a potažmo Vesmír, že mi vyzrcadlil tuto změnu v podobě jiného typu partnera?
  • Utišila jsem svého vnitřního bojovníka. Místo boje z neduvěřivosti, strachu ze zranění a opuštění jsem zaměřila svou pozornost na důvěru, víru, laskavost a v neposlední řadě hojnost a dostatek na každé úrovni (vztahové, energetické, pracovní, finanční atd.). Změnily se mi během několika dní vztahy. Stala jsem se jemnější a klidnější.
  • Uvědomila jsem si, že z extrému „role oběti, která neumí říct ne“ jsem přešla do extrému „bojovníka, který vždy říká, co se mu nelíbí a ani nerozpozná, že ho ovládá mysl“ Tím jsem žila v konfliktech a to nejen s okolím, ale především sama se sebou. Díky pozorování mé mysli, se projasnily i příčiny tohoto chování a táto část mého života se může uzdravovat.
  • Čím více je má pozornost klidná a vědomě směrována, tím více je má energie stabilní. Tvoří v souladu se mnou, s mým srdcem.

„Pokud prosíte Boha o lásku, nesešle Vám jí – vytvoří Vám podmínky k tomu, abyste ji mohli odkrýt sami.“

Zaměřováním pozornosti do proseb či stěžování si, dáváte Vesmíru najevo, že to či ono nemáte. Co tedy v té chvíli udelá tvořivá energie?

I přesto, že aktuálně nežijete ve vysněném partnerském vztahu, Vaše práce není Vaším životním posláním nebo chcete zlepšit svou finanční a materiální stránku, můžete svou pozornost směřovat do hojnosti a dostatku na všech životních úrovních. Rozhodnutím, vděčností a správným směřováním pozorností Vám přijde do života to, co si přejete.

 

2017 BLOG Jak na to

Návyk jako závislost

Z neurologického hlediska se návyky tvoří v naších neuronech po dobu 21 dnů. Neuronové kanály připomínající na konci štětinky se připojují k hlavním cestám, ke kterým po určité době přirostou. Opačný proces se děje, když se chcete návyku zbavit nebo se něco odnaučit.

Většina z nás asi prošla nějakým životním „A DOST!“ a částečně či kompletně změnila svůj život – ať už z úplného dna nebo jen z nějaké opakující se situace. Zejména na úrovni nevědomého života potom můžeme zažívat hezké houpačky neboli vracečky do toho krásného teplíčka starého já, starého známého života či komfortní zóny. Přeci jen to tam už známe a proto se někdy můžeme v tomto návyku vlastního chování cítit bezpečně.

Nedávno jsem prošla v mém životě dalším z řady: „A DOST!“ Tentokrát je však rozdíl v tom, že je to vědomý krok s jasnými kroky. Díky tomu, že jsem se naučila naslouchat sobě, svému srdci a pozorovat, když to jde jinudy či nějakým labyrintem, se dokáži vrátit velmi rychle na cestu, kterou provádím změnu neboli odcházím z návyku vlastního chování.

Stejně tak pokud máte jak se říká silnou vůli a opravdu jdete velmi důsledně za tím. Stav, kdy se Vám plaší mysl a návyk Vás pomalu dostává či pokouší, může připomínat drogový detox a to i na fyzické úrovni.

Zbavovaní se návyku je podobný abstinenčním příznakům

Odpověď na tuto otázku je v našem fyzickém těle. Drogová či jakákoli jiná závislost se chová v těle stejně jako jakýkoli jiný návyk. Stále se jedná o závislost na určité chemické látce, které tělo při reakci na daný podnět spustí. Stejně jako si kuřák zapálí, stejně tak na lež, zradu, setkání se s přátelí apod. máme chemické reakce, které spouští stále dokola stejné vzorce chování.

Když je chceme změnit a tělu je nedopřejeme, pocítíme abstinenční příznaky. To stejné se děje, když se daný subjekt chová jinak neboli když jsem zvyklí na chování našeho okolí a někdo vybočí ze svých kolejí a tím naruší naše zažité očekávání. I zde chybí známe chemické spouštěče, které díky neurotransmiterům přenesou onu informaci do celého našeho těla. V tu ráno začneme pociťovat zmatek a urychleně vyhodnocujeme situaci. Nejčastěji se pak začnou vyplavovat obranné chemické látky, které nás navedou na reakce jako je nedůvěra, strach, úzkost, překvapení, nejistota či hodnocení. Oněm daným reakcím říkáme chování nebo rysy charakteru a přitom je to pouze návyk. Jak prosté, že?

Jak ven z chemického kruhu?

Jedna z osvědčených metod je zpomalení. Zpomalte a pozorujte. Díky tomu si dopřejete čas všímat si, co se děje a jak veškeré procesy, ač už v těle nebo v chování probíhají a to nejen Vaše, ale i Vašeho okolí. Navíc ve snížené rychlosti, máte dostatek času a prostoru se zastavit a na místě to změnit. Jestli tedy jste v dané chvíli, kdy se dostavuje starý dobrý rituál, zvyk, vzorec chování bdělí a všímaví či v roli pozorovatele, můžete říct: „A dost!“ a zareagovat jinak nebo zaujmout jiné stanovisko či úhle pohledu.

Ke snížení kvaltu v zajetých kolejích a automatických reakcích Vám pomůže mimo jiné soustředění se na dech. Jednoduše řečeno: „Kudy chodím, tudy dýchám“. Dejte si pár dní a při každé příležitosti dýchejte vědomě – soustřeďte se jak vzduch vchází a vychází špičkou vašeho nosu. Pozorujte do jaké části těla až dýcháte. Sledujte kudy dech jde. Představujte si celou cestu od nosu, přes hlavu až do plic a břicha a zase ven. Za pár dní uvidíte, co se ve Vašem životě mění.

Čím více sledujete a pozorujete své reakce i samotné příčiny neboli spouštěče, tím snáze je rozpoznáváte a transformujete na nový typ chování. Tentokrát však jasně stanovený Vámi. Je totiž jen na Vás, co si z vesmírného katalogu zvolíte a to i co se týče chování :).

2017 BLOG Jak na to

Nechci Tě ranit aneb o odvaze říct, co chci

Být autentický neboli takový jaký jsem uvnitř, je někdy to nejtěžší, co můžeme udělat. Z jedné strany se topíme v myšlence, kým vlastně jsme a z druhé se pasujeme do jakési klece, vězení či škatulky společenských norem. Často pak máme dojem, že když řekneme, co opravdu cítíme a chceme, ublížíme tím svému okolí – rodině, partnerovi, přátelům, kolegům a nebo je dokonce ztratíme.

CO SE DĚJE DOOPRAVDY?

Jde v podstatě o potlačování sebe sama. Osobně si pokládám otázku: „Je to z hlavy nebo ze srdce?“ A to je pro mě základ pro další kroky. Občas se mi stane, že si řeknu ano tak to chci, ale je to pouze hlava, která mi říká: Udělej to (v rámci bezpečí a komfortní zóny) tak a tak… neboli: Chci to a to (ze zvyku, s pohodlí, ze strachu apod.).

Naopak srdce je odvážné, pouští uzdu fantazii, lehkosti a radosti. Vede nás do končin, které hlavu děsí. Ta proto vymýšlí labyrinty jak z toho ven.

Jsou však momenty, kdy jsme si zcela jistí, že to co slyšíme, ten pronikavý hlas kříčící někde vevnitř nebo jen lehký, tichounký hlásek je ze srdce, které nás volá k činům, ke změně byť se to zdá na společenské úrovní mnohdy šílené, neúnosné či nevhodné!

A v té chvíli je na řadě odvaha! … protože rodina, protože ublížím, protože se to tak nedělá, prootže co na to řeknou ostatní … protože po 186x!

Když však jen pro jednou, ve vší vyrovnanosti, bez emocí a ega, řekneme co chceme, co cítíme či jak to vnímáme, vše se jako mávnutím kouzelného proutku vyladí v náš užitek a dobro. Nakonec zjistíme, že reakce okolí byly jen zvyk na naše „staré“ chování. A to nové až podivně přijímají a vše je tak nějak více uvolněné. Ano tam nás vede srdce! 🙂

Není tedy nic lepšího, než v tom pokračovat.

ZE ŽIVOTA „JDE TO JINAK“

Kdysi jsem neměla na sebe mnohdy týdny čas. Stále jsem byla v jednom kole se svými přáteli, v práci nebo s rodinou. Byla jsem však hodně unavená a doslova vyčerpaná s naslouchání jiným problémům.

Jednoho dne mi můj táta řekl, že jako dodržuji hygienu fyzickou, můžu dodržovat tu duševní. A doporučil mi minimálně jeden den v týdnu si udělat kompletně pro sebe.

Díky tomu jsem se naučila prožívat čas sama se sebou, naslouchat sobě i hlasu mého srdce, které mnohdy až křičelo, ať něco udělám nebo naopak nedělám. To vše mě přivedlo k článku o tom jak říkat NE. A tak jsem se týdny učila říkat ne, ovšem s vnitřním klidem a pravdivým argumentem: Ne, děkuji nechci. Ne, děkuji nemám chuť. Na místo klasického: Mám toho hodně, nestíhám apod.

Na začátku se mi stávaly dvě věci – než jsem se naučila říkat pravdivě a klidně co chci a odmítat, co nechci, cloumaly se mnou emoce – strachy (že ublížím, že ztratím atd.), nervozita, zlost ect.

A pak tady byly reakce okolí, které nebylo na toto mé nové chování zvyklé. A tak jsem slýchávala: jooo ty máš špatný den v práci – na to jsem odpovídala: Ne, pouze to chci jinak. A nebo absolutně splašené mysli především autorit, které v první chvíli reagovali až „výhružně“.

Nestalo se to možná přes noc. Každá změna a zavedení ji do života a do praxe, vyžaduje tu a tam více či méně času, ale tuhle odvahu propojenou s vnitřní rovnováhou, klidem a pevností se mi nanejvýše oplatilo se naučit a vyrvat, ač reakce byly jakékoli. Přineslo mi to mnoho dobrého, jednoduchost a autentičnost, ať už je jakákoli!

P.S.: A tak jako matematici pro prokázání správnosti příkladu přikládají druhou část výpočtu tzv. důkaz i já si ověřila pravdivost ovšem v praxi. Po čase jsem na nějakou dobu opět pozapomněla na tuto odvahu a víte co se stalo? – Motání se v kruhu, nespokojenost, nestálost, obavy, nedorozumění, konflikty či absolutní vyhrocení se situací do extrémů…

Přijměte se proto jací jste a dbejte na otevřenost a pravdivost.

Přeji všem odvahu v rovnováze :).

2017 BLOG Jak na to

8 kroků ke spokojenému životu – 3. část

Dnes zakončíme trojdílný cyklus o spokojeném životě. V osmi krocích jsme si řekli, jak naplnit svůj život spokojeností a klidem. Doufám, že jste se opět o kousek posunuli a objevili jste v sobě novou cestu.

Předchozí díly najdete zde:

6. NASLOUCHÁM SRDCI

Často se setkávám s lidmi, kteří na první pohled žijí spokojený život – mají rodinu, materiálně jsou relativně zajištění, chodí do práce, setkávají se s přáteli, jezdí na dovolenou a život jim jakš takš klape. Když se však podívám trochu hlouběji, je to pouze „dobrý“ či „vhodný“ návyk, který se naučili a teď de facto opakují BEZPEČNÉ procesy, které jejich hlava (mysl) zná. Tomu se také říká autopilot. Pro hlavu je bezpečné pouze to, co zná a když je to návyk, byť vhodný, občas je přeci jen vhodnější a doporučené vylézt z té zajeté, komfortní zóny a zas se o kus dál posunout.

Lidem, kteří si takto vytvořili svou bublinu se často stává, že jsou absolutně ve své hlavě, řídí se pouze myslí a své srdce ani neslyší. MYSLÍ si, že říct CHCI je totéž, co hlas srdce neboli co vnímá a „potřebuje“ jejich duchovní podstata pro další rozvoj a potažmo pro spokojený život.

Jak rozpoznat jestli je to srdce nebo hlava? Kromě toho, že nás hlava omezuje, shazuje, říká co nejde, protože… naplňuje strachem nebo nechce pustit do něčeho co nezná, tak také jede v jakémsi společensky korektním módu. Vlastně se moc nesměje, nedělá věci, které „nejsou správě“, ba naopak dělá věci, které jsou „správné“ a „přijatelné“.

Kdežto srdce může být klidné, divoké, prudké i mírné. Srdce nás vede za komfortní zónu, za poznáním, za tím co lechtá v podbřišku a my víme jak je to správně nejsprávnější i když absolutně proti všem pravidlům i dokonce proti naším zažitým vnitřním regulím, přesvědčením, hranicím či obecným faktům. Srdce nás vede za hranice naši mysli, naší představivosti, naplňuje nás láskou, nedočkavostí po dobrodružství, Překračujeme veškeré brány a vcházíme do světů, o kterých se nám ani nesnilo. A to vše s obrovitánskou lehkostí a jedno-duchostí!

Cvičení:

Nevíte, jestli nasloucháte svému srdci? Věnujte sobě i jemu každý den 5 minut. Představte si ve své hlavě bílé světlo. Chvíli ho podržte v hlavě až naplní celou oblast mozku. Nechte světlo vystoupit za okraj hlavy. Následně si představte jak toto světlo sestupuje směrem dolů, přes nos, krk, hrudník až do oblasti srdce. Naplňte celou hruď i oblast srdce tímto lehkým, hřejivým, láskyplným světlem. Nechte toto světlo zářit i mimo Vaše tělo. Až se dostatečně oblažíte, přivítejte své srdce, obejměte ho, popovídejte si s ním a užijte si ten pocit plný svobody, lásky, klidu a bezpečí.

Takto můžete promlouvat se svým srdcem každý den. Už teď se můžete ptát nebo jen tak naslouchat. S každým dnem uvidíte, jak jste stále více uvolnění a stále silněji slyšíte, co Vám srdce říká.

7. SLADĚNÍ HLAVY A SRDCE

Už jste jistě slyšeli věty: Řídit se srdcem… je v hlavě.. co Ti říká srdce a podobně. Ano stále častěji se o tom píše, přednáší i učí na kurzech. Mluvíme o srdce, o naší duchovní podstatě nebo o lásce. Tak nebo tak mluvíme o tomtéž.

Základní rozdíl je v tom, že srdce nepřemýšlí, neanalyzuje, nehodnotí, nesoudí, neodsuzuje, nemá strach. Srdce jednoduše JE. Řídíme-li se, jak my říkáme, srdcem – vše jde jako po másle. Máme pocit, že nám jde vše od ruky a s lehkostí.

Naopak jsme-li v hlavě (v mysli) cítíme strach, napětí, neklid, soudíme, hodnotíme, jsme rozpačití, nevíme, podceňujeme se, cítíme zlobu a další favority, které nás doopravdy pouze omezují.

Mysl, ego, emoce a tělo jsou našimi nástroji a srdce průvodcem – směrovkou jako šipka na kompasu. Právě pro život v rovnováze, život bez houpaček, spokojený život je velmi důležité sladit hlavu se srdcem. Srdce nám ukáže směr a hlava rozběhne další procesy, díky kterým se to či ono manifestuje v naší realitě.

Nejdůležitější v tomto kroku je naslouchat srdci a poslat vše, co říká do hlavy neboli sladit hlavu se srdcem.

8. ŘÍKÁM A DĚLÁM, CO CÍTÍM

Jestli jste zvládli všechny předchozí kroky, není zde potřeba cokoli dodávat. Věřím, že již říkáte a děláte, co cítíte. Mysl, ať si myslí a především odpočívá v pokoji :). Jako náš nástroj nechť nám věrně pomáhá při realizaci naších snů a přání ze srdce, které dále manifestuje v našem životě. A teď je právě na srdci, aby cítilo a my to mohli, díky svému tělu projevit do okolí a jak jinak než s klidem, humorem a především s láskou :).

A kdyby přeci jen měl někdo pochyby – tady je mých pár švestek. Říkejte a jednejte dle svých citů ze srdce (nemluvím o splašených emocích). Ku příkladu pokud cítíte, že si potřebujete odpočinout nebo jednoduše někam nechcete – v naprostém klidu řekněte – Ne, děkuji, dnes chci prožít svůj čas jinak. Není potřeba se vymlouvat na práci, únavu, rodinu apod.

Mějte odvahu především sobě přiznat, co cítíte v srdci, co chcete a podle toho se řiďte bez ohledu na to, co je společenský vhodné nebo přijatelné.

Nedávno jsem byla na pár dní na mé vysněné Kubě, kde jsem se chtěla podívat 11 let. Ani nevím proč mě tato země tak uchvátila. Jedno z mnoha poznání díky této cestě bylo, že jsem se celý můj život cítila jiná, protože mám odjakživa mnoho energie a někdy dokážu doslova vyplnit snad celou místnost ne-li halu nebo převálcovat stádo býků. Výsledkem však bylo, že mi to mnoho lidí ať už vážně nebo z legrace celý život připomínalo, předhazovalo a já se díky tomu necítila komfortně. Velmi jsem se hlídala a velmi často jsem přemýšlela, jestli náhodou někoho neudusávám do země. S časem jsem začala mít dokonce dojem, že se mnou žádný přítel pro mou energii jako velká voda, nevydrží.

Když jsem se vrátila z Kuby, pocítila jsem nadpozemský klid, který se mi po pár dnech zabydlel u srdce. Najednou mi došlo, že jsou lidé na světě, kteří jsou mnohonásobně divocí než já. Jsou dokonce mnohonásobně otevření a hlasití než já. A nejen to, ale především, že jsou to milovaní lidé a vůbec si s tím nelámou hlavu :).

Buďte tedy sebou, ač jste jacíkoli! A především mějte odvahu říct, co cítíte a dělejte to.

2017 BLOG Jak na to

8 kroků ke spokojenému životu – 2. část

Na začátku týdne jsem započali téma spokojeného života. I když je každý individuální, tyto kroky mohou uplatnit všichni z nás. A že jistě každý z nás si ne jednou v životě položil otázku: „Jak být šťastný či spokojený“, načerpala jsem inspirace, které Vám předávám ve třech dílech a osmi krocích.

Minule jsme si povídali o dvou základních krocích – o Vděčnosti a o Přítomnosti neboli o životě teď a tady. Vedete si již svůj deníček vděčností? A jak se Vám daří v přítomnosti? Co se u Vás změnilo? Těším se na vaše komentáře pod článkem nebo na Facebooku 🙂

První díl si přečetěte ZDE.

3. PŘIJÍMÁNÍ JAKO CESTA KE KLIDU

Někdy jediné, co nás v životě rozhazuje je nepřijetí. Na první pohled to může být nepřijetí okolí. Můžeme být podráždění z kolegů v práci, z kamarádů, rodiny nebo z okolí – zácpy, kvanta lidí v obchoďáku nebo nepříjemné obsluha.

Popravdě to vše je jen manifestací našeho vlastního, vnitřního světa do okolí. A tak pokud nevíte na jaké úrovni ve Vás je dané téma (proč se Vám něco děje nebo někoho potkáváte či Vás něco zvedá ze židle) pro začátek stačí, když to jednoduše přijmete, tak jak to je.

V práci mě kolega přiváděl k šílenství svou osobní důležitostí. Po nějaké době jsem transformovala své pocity v přijetí situace i jeho tak jak je. Asi po dvou týdnech jsem si uvědomila, že se potkáváme o hodně méně a při osobních setkáních se dokážu nad tím s daleko větší lehkostí povznést, nechat to proplout nebo si toho ani nevšimnout. O další měsíc později jsme si dokonce velmi upřímně a otevřeně popovídali.

4. NECHAT PLYNOUT ANEBO S PROUDEM SE PLAVE SNADNĚJI

Ano, je to tak a nemusí to hned znamenat zařadit se do stáda ovcí bez názoru. Jde zcela jistě o důvěru a víru v nás samotné a ve Vesmír (Boha, Zdroj…) ihned po té, co si stanovíme své záměry. K tomu má zajisté, co říct odvaha stát si za svými sny ač jsou jakkoli bláznivé nebo „jiné“ od naprogramovaného standardu.

Nezapomínejme však na flexibilitu. Na začátku si můžeme myslet, že něco nějak chceme a tak doopravdy jsme si to je vymysleli, aby cesta byla jednodušší a nebo prostě jsem si nedokázali představit cestu jinou nebo samotný výsledek v trochu jiné podobě.

Zjednodušeně tedy řečeno:

  • Stanovte si CO a to JAK a KUDY nechte na Vesmíru/Bohu.
  • Buďte otevření novým věcem a modifikacím Vašeho snu, protože mnohdy zjistíte, že určité části toho co chcete Vám vyplynou malinko jinak. A to Vás nejčastěji posune zase o kus jinde.
  • Důvěřujte, že to jak se k Vám něco dostává je přesně ta forma, která je pro Vás nejvhodnější i kdyby byla jakkoli bláznivá, nepochopitelná nebo vypadala, že je labyrintem a oklikou. Třeba se máte ještě něco cestou naučit nebo pochopit.
  • Ulpívání na určité cestě a urputnost na výsledku v přesné podobě Vás pravděpodobně pouze raní a často se ani nesplní. Nechte to tedy plynout s uvolněností a láskou.

A jak? To si řekneme v dalším bodu 🙂

5. DECH JAKO PODSTATA

Dech je dech beroucím doplňkem třetího a čtvrtého bodu. Zapadá k nim jako puzzle. A do našeho života přináší klid a uvolnění.

Stres a nátlak způsobují plytký dech. Když méně dýcháme, neokysličujeme správně naše tělo a mozek a myslíme jak se říká zastřeně. Máme víc černých myšlenek bez východiska a nakonec se dokážeme dostat do stavu úplného šílenství, beznaděje nebo deprese.

Proč myslíte, že jogíni nebo taičisté jsou tak uvolnění? Není to jen samotné cvičení, ale základem pro jejich meditaci je dech – hluboký a klidný.

Nadechněte se hluboce do břicha, následně naplňte vzduchem bránici a nakonec klíčky. Ve stejném pořadí pomalu a klidně vydechněte. Toto cvičení opakujte v každé možné situaci – při cestě do práce, při chůzi, na procházce ale i při práci.

Velkou výhodou vědomého, soustředěného dechu je, že Vás nejen uklidní a pročistí mysl, ale dostává Vás do přítomnosti a to jak jsme si řekli je nanejvýše žádoucí :).

 —

Už nám zbývá pouze poslední díl spokojeného života. Osobně jsem si otestovala, jaké je to plně se oddat našemu srdce. A tak v posledních třech krocích se zaměříme na naše srdce – jak ho nechat k nám promlouvat, naše sny a radosti.

Za dva dny vyrážím splnit si svůj největší sen mého srdce. Vzhledem k tomu, že se ocitnu v zemi bez internetu, článek k Vám přiletí v polovině května :).

2017 BLOG Jak na to

8 kroků ke spokojenému životu – 1. část

Otázkou spokojeného života se jistě zabývá většina z nás. Velmi často to nazýváme: Chci být šťastný. Co to vlastně je spokojenost, když každý z nás je jiný a má jiné potřeby? Ano, to je pravda, ale k individuální spokojenosti nás dovedou následující „obecné“ a především velmi jednoduché kroky, které platí pro nás všechny :).

ŽIVOTEM ODZKOUŠENO

V životě jsem si procházela různými obdobími a popravdě často to nebylo nic moc. A taky proto jsem se pravděpodobně víc než dost zabývala otázkou štěstí a spokojenosti. Pořád jsem se nedokázala smířit s myšlenkou, že je život houpačka a co víc, že to tak prostě je. A na vrch, uvěřit králi argumentů: Takový je život! A nedávno mi to došlo. Je to velmi snadné a co víc, platí obecně pro nás všechny.

Co mě taky potěšilo, že mnoho z toho, co si dnes povíme, je podloženo také věděcky neboli z neurologického a fyziologického hlediska.

1. VDĚČNOST JAKO BRÁNA DO VYSNĚNÉHO ŽIVOTA

Toto patří k mým nejoblíbenějším bodům a proto jej řadím hned na první místo. Vděčnost je krásná věc, učí pokory, učí vnímavosti, učí přijetí a také uvědomění toho, co v životě chceme. A co víc, přitáhne nám to do našeho života.

„Jednoho dne jsem začala být vděčná za jídlo, které mám možnost každý den jíst. O měsíc později jsem měla dojem, že mám přeplněnou lednici a stále někde hoduji. Najednou jsem žila v takovém dostatku, že jsem nevěděla, co si dát dřív. A o další měsíc později mi došlo, že se kolem mě stále častěji objevují větší a větší delikatesy a dobroty, které jsem si nikdy před tím nedopřála. V tu ránu jsem si uvědomila jak funguje vděčnost.“

Každý den ač už ráno nebo večer si píšu do svého speciálního sešitu své vděčnosti. Zprvu jich bylo pár a dnes jich zaznamenám i desítky. Také během dne se daleko častěji „přistihnu“ jak mé srdce plesá vděčností, když ku příkladu vidím usmívající se lidi v tramvaji nebo ranní déšť, který až romanticky dopadá na čerstvě rozkvetlé jarní listy stromů v nedalekém parku.

Co z toho plyne? Buďte vděční i za situace, lidi, věci ve Vašem životě, které ještě takzvaně nemáte. Díky této jednoduché metodě sladíte hlavu se srdcem a dříve nebo později se Vám to v životě manifestuje.

2. PŘÍTOMNOST ANEB TEĎ A TADY MŮŽU VŠECHNO

Nejvíce fascinující mi přišlo zjištění, že strach máme pouze z budoucnosti. Minulost známe, té se nebojíme, přítomnost je teď a nenahání nám nijak hrůzu, ale nejvíce strachu nám přináší právě neznámá budoucnost. Tyto hrůzostrašné obrazy, strachy a klece pro nás samotné vytváří hlava neboli mysl. Nedokáže si představit, co nás tam někde čeká a tak nás mileráda udržuje ve strachu přemlouvaje nás, ať do toho raději nejdeme a zůstaneme tam kde jsme.

Jen si vzpomeňte, kolikrát jste mysleli na budoucnost nebo na imaginární situaci, která se ještě ani nestala a Vy jste se jen při myšlence celí třásli, stejně jako by jste tuto situaci prožívali? Minulosti se sice nebojíme, ale není o nic lepší v ní brouzdat, protože tady zpětně prožíváme znovu a znovu situace, které se již staly. Přesně – které se již odehrály. Není proto potřeba se k tomu vracet a prožívat je znovu a znovu. To jsou přesně dva důvody, proč si přitahujeme do života nepříjemnosti a spokojenost se nám vyhýbá.

Je to vlastně velmi podobný způsob naladění hlavy na srdce, o kterém jsem psala výše.

Předcházet tomu jde jediným způsobem – udržet se jak to jen jde v přítomném okamžiku, který je TEĎ a TEĎ a TEĎ a opět TEĎ.

„Před pár měsíci jsem poznala muže a hned od první chvíle mi bylo jasné, že tohle nebude jen tak obyčejné setkání. První týden po našem seznámení jsem byla nemocná a tak se mi nechtělo s nikým komunikovat. Tu a tam se mi v hlavě však mihlo, že jsem říkala, že se ozvu. Tu a tam jsem si řekla, kdyby chtěl ozve se sám, ale popravdě jsem tehdy moc dobře věděla, že ten krok ani nevím proč stojí na mě. Po týdnu, když jsem se uzdravila, mě hnala snad nějaká neviditelná síla mu napsat. Na úrovni hlavy jsem ani nevěděla proč, ale něco mi pořád říkalo udělej to.

Psali jsme si celou noc a hned další den jsme se společně setkali. I kdyby to bylo naše jediné setkání, odnesla bych si z toho nejkrásnější prožitek, ze kterého se stala jedna z nejnádhernějších zkušeností v mém životě. Nějakou magii nebo snad propojením jsem po celou dobu a dalších 5 hodin po rozloučení prožívala nejhlubší stav přítomného okamžiku. Byl to pocit absolutní propojenosti s celkem, naprosté pochopení, uvolnění, láska, rovnováha, energie, klid. Byl to pocit, který se jen stěží dá pospat slovy. Prožíváte sebe jako individualitu i jako celek. Stejně tak ale neprožíváte nic ani sebe. I když něco děláte nebo jen tak sedíte, vše vibruje v nejvyšší dokonalosti, lásce, pochopení a souznění. Je to stav nejprostšího BYTÍ.“

Díky tomuto prožitku jsem pochopila jak moc jsme ovládáni myslí, emocemi a egem. A současně jaká svoboda, klid, důvěra, spokojenost, rovnováha, láska se snoubí v přítomném okamžiku.

Nechte si projít první dva kroky srdcem a již teď se těšte na další bodíky – řekneme si něco o přijímání, svobodě dění a dechu :).