2018 BLOG Březen 2018 Změna

Postoj je klíčem aneb nejde o to „Co?“ ale „Jak?“

Celý život nás provází témata naplnění našich snů, nalezení naší autentické cesty, spokojený život v hojnosti či prožití života s tím pravým partnerem na tom „správném“ místě. Každý dělá vše, co dokáže a používá k tomu nástroje, které v daný moment zná – zaměstnání, seznamování se, zájmy, šetření peněz, sport, motivace díky článkům, filmům nebo snad i duchovní cesta v podobě osobního rozvoje, kurzů, meditací apod.

Měníme se a tak stejně se mění a objevují nové a nové nástroje a podmínky pro to, abychom mohli růst a vyvíjet se. S tím však ruku v ruce přichází přesun na jiné „hrací pole“ našeho života. Zdánlivě se tak může zdát, že něco nebo někoho ztrácíme, opouštíme nebo se nám sype dosavadní svět. Ovšem to se nám opravdu pouze zdá.

Místo v životě

Představte si, že je Váš život jako hrací deska nebo mapa v počítačové hře. Začínáte na startu a s každým krokem, s každým rozhodnutím se Vám otevírá další kousek mapy. S každým dalším poznáním se vyvíjíte. Máte nové poznatky, jiný úhel pohledu, další inspirace… A ať už chcete nebo ne – nejste ti stejní lidé jako před hodinou a co teprve jako před 2 či 10 léty. Jednoduše stojíte v jiné části hracího pole, čímž se Vám otevírají i jiné možnosti.

S přesunem však stojíme tváří v tvář změně prostředí a tím i situací, okolností či lidí. Vzdor, hodnocení a porovnávání nám je na obtíž.

Když přichází změna

Naše mysl si přivykla na dosavadní způsob života, zvláště pokud ho tvoříme ve stejném duchu po několik let. Naše srdce však chce jít dál – naviguje nás tak, abychom vstoupili na naši autentickou cestu, ač už je jakákoli.

Změna je tedy součástí, ba požehnáním. Naší mysli, emocím a egu se to však nezdá, protože:  „jsem přeci tak dlouho tohle budoval/a“, „jsme byli tak šťastní“, „se mi dařilo v tom či onom“ a další argumenty – neargumenty vycházející z předchozích míst na naší hrací ploše.

Když tedy přichází změna a je velmi hmatatelná, začínáme plašit. Mnohdy se nám nejprve dveře zavírají a až se dostatečně „vyvztekéme“, rozhodneme se otevřít dveře, které máme před nosem. Je to jako by nás někdo vyhodil na chodbu a my nejprve bušili zpět na na staré dveře a až pak se otočili a viděli před sebou druhé a možná dokonce již otevřené.

Otázka nezní „Co?“ ale „Jak?“

A tak na té pomyslné chodbě stojíme a nevíme co dál. Vše nebo snad jen část toho, co jsme měli (na co jsme si navykli, drželi pevně v rukou či dokonce kontrolovali) je nenávratně pryč. Mysl plaší a my nevíme, co nás v dalších dveřích čeká. Nejprve se ptáme: „Co mám dělat?“ a pak třeba: „Zvládnu to?“ nebo: „Co když to nebude podle mých představ?“ A nové dveře nebo někdy i vrata jsou stále otevřené.

Někdy si u toho představuji nějakou bytost, která mě sleduje seshora z obláčku a když vidí, že ne a ne překročit práh, tak se plácne do hlavy a říká si: „Na co se pořád ptáš, vždyť ti otevírám dveře, tak už přeci běž.“ :).

A přesně v té chvíli, když stojíme na pomyslné chodbě (mostě přes řeku na mapě, která se nám odkrývá atd.) přichází otázka „Jak?“. Nejde totiž o to, co se nám v životě děje, ale jaký postoj k tomu zaujmeme. A právě náš postoj je klíčový k tomu, jak rychle se vše opět vyladí, ba jak bude vypadat další část našeho života.

Postoj = přijetí, moudrost, vnitřní klid

Teď napřímo a bez okolků. Když stále bušíme do těch starých dveří objevuje se mnoho emocí – vztek, vzdor, zhrzenost, urputnost, strach… a tak můžu pokračovat. Veškeré argumenty a vysvětlení proč do těch dveří stále tlučeme, jsou pouze VÝMLUVAMI.

A zde se nám rýsuje vysvětlení tvrzení: „Nic se nezmění, pokud to nepřijmete.“. Když tlučeme na staré dveře, stojíme zády novým podmínkám a tím je ani nevidíme. Jak by se pak taky něco mohlo změnit, když neučiníme krok? Jsme tvůrci svého života, proto je pořeba i nášeho pohybu.

Jsme však také součástí celku. Vzhledem k tomu, že se mnohdy necháme ovládat mysli, emocemi a egem, nevidíme pravou podstatu našeho života. A k tomu nám dopomáhá Život sám. Posouvá nás po hrací ploše, mění podmínky, nabízí možnosti, abychom neustrnuli a to vše v souladu s námi a pro dobro všech zúčastněných. Ve výsledku zlepšujeme nejen náš život, ale děláme taky vše pro dobro ostatních.

Přijetí, moudrost, vnitřní klid, vděčnost, pochopení, víra… to jsou jen části celku. Celku jménem POKORA. Jak mi nedávno někdo moudrý řekl: „Postoj je klíčem k tomu, jak pokračovat, když se zrovna nedaří.“ A právě pokora je ten postoj, který nám umožňuje BEZPODMÍNEČNOU plynulost, lehkost a radost v naších životech.

A proto, že se mi nedávno otevřely dveře jménem pokora, chci se s Vámi o to podělit  i v praxi pomocí meditace, kterou jsem pro Vás připravila ve videu ZDE.

2018 BLOG Březen 2018

Jak to může být ještě lepší? …aneb život v otázce.

Od dětství jsem byla zvídavá. Ráda a často jsem se ptala a to mi vydrželo až do dospělosti. Z velké části se to změnilo, když jsem začala komunikovat se svým srdcem. Místo odpovědí z venku jsem začala získávat odpovědi zevnitř.

Nedávno se však v mém životě objevila novinka, která téma otázek rozšířila a posunula na jinou úroveň. Z jedné strany otázky „Jak“, „Co“ nebo „Proč?“ zadává mysl, z druhé strany – správně položená a otevřená otázka pomocí mysli, nabízí možnosti pro naše srdce. Přeci jen jde o soulad :).

Odpovědi limitují

Získávat odpovědi z našeho nitra je ta nejideálnější cesta pro nás, protože vše co potřebujeme vědět, znát a vnímat máme obsaženo uvnitř nás. Má to ale háček. Odpovědi limitují, staví hranici od A do Z.

Když však používáte svou mysl jako nástroj, můžete se zeptat Vesmíru (Boha, Života, Zdroje či jakkoli to nazýváte) na jakoukoli otázku. Díky tomu vytvoříte prostor pro možnosti, které se Vám v životě díky otázce mohou objevit. Je však potřeba nechat tuto otázku otevřenou či posunout ji na úroveň Vaší intuice, srdce. V opačném případě si vytvoříte leda tak past pro vlastní mysl, která se těmito typy otázek doslova živí. Čím víc „Jak?, Proč?“ atd., tím větší kolotoč v hlavě. Až se dostanete do tlaku, stresu, rutiny a autopilota. A především opouštíte mocný přítomný okamžik.

Přítomná otázka jako brána k naplněnému životu

Jak takové vědomé otázky mohou vypadat?

  • Jak to ještě může být lepší?
  • Co vše je ještě možné?
  • Jakou energii, prostorem a vědomím mé tělo i já můžu být, abych svůj život tvořila s lehkostí, radostí a oslavou?

Právě ona poslední otázka mě doslova rozvibrovala. Za „abych“ si tak dosazuji více či méně konkrétní témata mého života a nakonec nezapomínám ani na otázky, co mi brání, to či ono vytvořit. Dál se tím nezabývám.

A pak už jen stačí se těšit, jaký katalog možností nám Vesmír do života pošle :).

Život v otázce jako metoda

Tento odlišný náhled na tvoření si své reality a realizace svých přání a záměrů má základ v terapii Access Bars®, která se provádí jemným dotykem 32 bodů na naší hlavě. Ty odpovídají za různé úrovně našeho života jako jsou peníze, kreativita, práce, vztahy, zdraví apod.

Během sezení (ležení :)) dochází k uvolnění a vyčištění základních myšlenek, pocitů a emocí (obdobně jako přeinstalování systému počítače). Postupně v čase dochází ke zrušení našich omezení a programů, které si podvědomě ve svém životě vytváříme, a které nám brání žít šťastný život. Odchází vše, co už je připraveno, aby z našeho života odešlo.

Zakladatel metody ACCESS BARS® Gary Douglas říká: “ Vaše volba je to, co tvoří Vaši budoucnost. Často máme podivná přesvědčení, že věci a situace se nám nějak dějí, že pro nás byly zvoleny, že je to osud apod. Skutečností je, že každá volba, kterou jsme kdy udělali, vytvořila to, co žijeme dnes. Změníme-li naši volbu, můžeme mít jinou budoucnost“.

Je to právě otázka, která otevírá dveře jiným možnostem.

Co je tedy ještě možné? 🙂 Vyzkoušet si ACCESS BARS® na vlastní kůži. Dovolte si přijímat, otevřte se všem možnostem a odstraňte limity ve svém životě.

Zjistěte více o ACCESS BARS® a rezervujte si termín ZDE.