2017 BLOG

Návyk jménem „To jsem já“

Už Margaret Thatcher říkala: „Pozor na myšlenky vtělené do slov. Pozor na slova, která utvářejí Vaše činy. Pozor na činy, utvářejí Vaše zvyky. Pozor na zvyky, utvářejí Váš charakter. A pozor na charakter, protože ten utváří Váš osud. Co si myslíme, tím budeme.“

Někdy přemýšlím, co to je „Být já“? A je to JÁ z ega nebo ze samotné podstaty? Většinou, pod vlivem okolí, výchovy, školy, ale i televize či médii a v neposlední řadě očekávání, ani nevíme jak a vstoupíme do rozjeté manéže plné rolí, ze kterých se stávají návyky.

Druhým aspektem je, že naše mysl se povětšinu času vydává na výpravy do minulosti či budoucnosti. Často tyto výpravy připomínají bojové tažení. A tak znovu a znovu prožíváme tryzny, topíme se v bolesti a mnohdy i sebelítosti. A to vše aniž bychom si to na vědomé úrovni uvědomovali. Tak důmyslná je naš mysl.

Nakonec v podstatě můžeme říct, že si zvyknem být někým, komu říkáme „To jsem Já“, ačkoli s pravou esencí a autenticitou nás samotných to „Já“ nemá nic společného.

Pro odpověď do srdce

Život z návyku a v rolích nás odchyluje od sebe samých jak nejvíce si to dokážeme představit. Jedeme na autopilota a i naše reakce na různé události, situace a lidi jsou pouze odpovědí naších neuronů, které odpovídají právě za zmíněné zvyky, které se utváří z naších předchozích zkušeností ovlivněné okolím.

Tento způsob života může být dostačující, ovšem na přechodnou dobu. Naše pravá podstata se jednoho dne ozve a někdy dosti razantním způsobem. To, že se nám tu a tam něco „náhodou“ přihodilo – nemoci, nehody, finanční či vztahové krize a my jsme měli tisíc odůvodnění a nebo jsme tomu dokonce nepřipisovali žádnou důležitost, byly pouze signály našeho srdce, naší duše. Světe div se, najednou se sype úplně všechno a nebo jen něco, ale pořádně. A my stojíme před rozhodnutí, opustit naše role a zvyky toho, kým jsme. Ze dne na den „to staré“ jednoduše přestává fungovat. Možná se někomu podaří krize a nemoci žahehnat, ale další události na sebe nenechají dlouho čekat, až nakonec lidově řečeno nás situace donutí něco změnit. A pak je potřeba jít pro radu… ne k 12 měsíčkům, ale blíž, mnohem blíž – do svého srdce.

A ačkoli si život naplánujeme jakkoli. A ač si myslíme, že víme, co je pro nás nejlepší i tak nakonec nemáme šanci utéct. Kam byste taky před sebou utíkali?

Ty jsi mi narušil veškeré moje plány, já to mám teď mít úplně jinak

Takhle jsem se loučila před pár lety s člověkem, se kterým mi něco vevnitř říkalo, že mi převrátí život naruby. A taky že jo. Když si dnes na to vzpomenu, ze srdce se musím smát. V té době, když jsem toto prohlásila, jsem myslela mými jinými plány jiného muže, kterého jsem si vyhlídla a vymyslela si, že bude otcem mých dětí. Z dnešního pohledu vím, že mi narušil veškeré „plány“ neboli můj dosavadní život, celými dlouhými léty vykonstruovanou JÁ.

Od té doby šlo vše úplně jiným směrem. Věřím tomu, že nebýt tohoto „narušitele“ svou pravou podstatu mého JÁ mám zahrabanou pod vrstvou zvyků, návyků, zkušeností a především programů a vzorců možná do dnes. Teď alespoň mohu krok po kroku vytahovat se sutin mou opravdovost mé duše a toho proč jsem tady a kým doopravdy jsem.

Bolest je ukazatelem

Ať už Vás něco bolí na jakékoli úrovni, je to pouze ukazatel nerovnováhy ve Vašem životě. A nerovnováha je známkou vychýlení se Vás od Vaší pravdivé podstaty. Čím víc Vás něco bolí (fyzicky, psychicky, emocionálně…), tím více žijete ne-svůj život, a prožíváte ne-sebe.

Ať už Vaše hlava má jakékoli argumenty a výmluvy, za každou bolestí je naléhavý hovor z Vašeho nitra, který si žádá Vaší pozornost. Pokud děláte nedostupné, hlasitost volání se stupňuje, až Vám nakonec drnčí celá hlava tak silně, že si toho prostě nejde nevšimnout. A někdy doslova a do písmene.

Rovnováha přináší klid

Problém je, že se neslyšíme, tím ani neposloucháme. Jak tedy máme následovat naši autenticitu? To je jako sledovat film bez zvuku a konec konců i bez obrazu. Nejvhodnější tedy je utišit svou mysl, ego (které předstírá kým jsme) a emoce. Po kousíčkách uslyšíte sami sebe a pak přijde, respektive naladíte se i do vnitřní rovnováhy. Vnitřní klid a harmonie Vám přinese stabilitu v životě, v práci i ve vztazích. Stabilitu a klid plynoucí z Vašeho nitra. To jediné je trvalé. Chce to jen tréning a důslednost.

Naučte se vnitřní rovnováze a žijte v přítomnosti, jak to jen jde. Zůstaňte dobrou mámou, láskyplnou partnerkou, mužem, který je oporou své ženě a radujte se ze své práce a ze života. Jednou z metod jsou meditace. A to netřeba ani vysedět důlek do meditačního polštářku. Meditace pro praktický život  jsou na doma, ale především i za chůze. A nakonec je jedno, kde začnete.

 

2017 BLOG Jak na to

Kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie.

Někdy si říkáme: „Proč se mi tohle děje?“ nebo „Co mám udělat, aby se to změnilo?“ Odpověď je snadná – zaměřte se na svou pozornost. Na co nejčastěji myslíte? Co vnitřně prožíváte? Jaké myšlenky a pocity Vás doprovázejí v životě? Za tím vším stojí Vaše pozornost, kterou věrně následuje energie.

Druhým aspektem jsou Vaše vzorce chování, na základě kterých vyhodnocujete a reagujete. Ale i ty se prvotně tvoří z Vaší pozornosti, která nakonec přejde do návyku.

Tvořivá energie

Energie, která následuje Vaši pozornost, je tvořivá. Vždy podpoří Vaše myšlenky a pocity a přemění je v realitu. Tvořivost této energie však nezaruší, že se Vám výtvor líbí. Jednoduše jen vytvoří to, kde zaměříte pozornost a sladíte tak pocity s myšlenkami. U destruktivní tvorby je to srdce s hlavou místo přirozeného sladění hlavy se srdcem. Necháváte se tedy vést hlavou místo srdcem.

Prožíváte-li uvnitř Vás konflikty a boje, podporujete-li je různými stresujícími myšlenkami, velmi brzo se Vám tato realita manifestuje ve Vašem životě. Jste-li pokojní, plní respektu a lásky, pak Váš svět podle toho také vypadá.

Malujte obraz svého života barvami, které se Vám líbí

Každý den, každou minutu se rozhodujete jak Váš život vypadá. To, že je to mnohdy nevědomé a tím zdánlivě (opravdu jen zdánlivě) zbavené Vaší zodpovědnosti za výtvor, je věc druhá. Když malujete obraz svého života, můžete vždy, v každé chvíli změnit barvy, ačkoli jste do teď malovali těmi, co Vám „náhodně“ přišly pod ruku. Čím vědoměji přistoupíte ke svému obrazu, tím rychleji a jednodušeji ovlivníte či změníte výtvor neboli Váš život.

Jak na to? Věnujte pozornost své pozornosti

V prvním kroku tedy zaměřte svou pozornost na svou pozornost. Staňte se pozorovatelem. Na co myslíte? Čeho se chytáte? Co Vás zvedá ze židle? Jak situace prožíváte? To vše pozorujte a sledujte Vaše reakce. Jsou prudké? Nebo raději sedíte jak myš pod metlou a bojíte se ozvat? Které emoce u Vás dominují? A co Vaše ego?

Reakce na situace, lidi či druh chování je pouze náš naučený způsob chování, do kterého jsme se nechali vmanipulovat vlastní myslí. A mysl se naučila takto reagovat ze zkušeností a situací, které jsme prožili. Ty jsme si však vytvořili (ač už vědomě či ne) sami, díky naší pozornosti. A tak dokolečka do kola jako v začarovaném kruhu, více a více jedeme na automat a žijeme v minulosti naučených vzorců. Zjednodušeně řečeno – i naše chování je návyk.

Z velké části to kým se označujeme, že jsme neboli „To jsem já“ je návyk. Chcete vědět víc, čtěte zde.

Kdo tedy půjde z kola ven a kdo ustoupí? Pokud vezmete život do Vaších rukou vědomě a začnete zušlechťovat mysl, ego a emoce, aby byly Vašimi nástroji, tak máte na půl vyhráno. Současně pozorujte svou pozornost. Nakonec není tak složité nasměrovat Vaši pozornost směrem, kterým chcete. Tak tvořivá energie naplní Váš život láskou a spokojeností.

Mých pár švestek

Jednoho dne jsem si všimla jak dalece dokáži hrát hru sama se sebou. Kolik výmluv a omluv stojí za některými mými změnami. A tak jsem si v plné láskyplnosti řekla: „A dost! Je čas tomu dát přítrž.“ Zpomalila jsem a velmi pečlivě jsem začala sledovat v jakém prostředí se pohybuji, jak reaguji, jak dalece je to automat a čemu či komu věnuji pozornost. Výsledek byl překvapivý. 

  • Když jsem ubrala na životní rychlosti, zklidnila se mi mysl a tím jsem pocítila více vnitřního prostoru a harmonie. Lépe jsem se také slyšela. Má životní energie během dne se stala stabilní.
  • Díky tomu, mohu více a jasněji pozorovat, kde se v každé chvíli nachází má pozornost a tím přetrhnout zajeté vazby, koleje a nasměrovat ji, kde si přeji či potřebuji.
  • Rozpoznala jsem své automatické reakce a vzorce chování. Pochopila jsem mnoho příčin. Tím jsem změnila tyto automaty na svobodnou volbu reakce. Tak jako si z katalogu vybírám oblečení, tak si vybírám reakci. Chci opět prudce a nedůvěřivě vyskočit na partnera, jen proto, že několik předešlých ex mi lhalo a nebo uvěřím ve svou změnu a potažmo Vesmír, že mi vyzrcadlil tuto změnu v podobě jiného typu partnera?
  • Utišila jsem svého vnitřního bojovníka. Místo boje z neduvěřivosti, strachu ze zranění a opuštění jsem zaměřila svou pozornost na důvěru, víru, laskavost a v neposlední řadě hojnost a dostatek na každé úrovni (vztahové, energetické, pracovní, finanční atd.). Změnily se mi během několika dní vztahy. Stala jsem se jemnější a klidnější.
  • Uvědomila jsem si, že z extrému „role oběti, která neumí říct ne“ jsem přešla do extrému „bojovníka, který vždy říká, co se mu nelíbí a ani nerozpozná, že ho ovládá mysl“ Tím jsem žila v konfliktech a to nejen s okolím, ale především sama se sebou. Díky pozorování mé mysli, se projasnily i příčiny tohoto chování a táto část mého života se může uzdravovat.
  • Čím více je má pozornost klidná a vědomě směrována, tím více je má energie stabilní. Tvoří v souladu se mnou, s mým srdcem.

„Pokud prosíte Boha o lásku, nesešle Vám jí – vytvoří Vám podmínky k tomu, abyste ji mohli odkrýt sami.“

Zaměřováním pozornosti do proseb či stěžování si, dáváte Vesmíru najevo, že to či ono nemáte. Co tedy v té chvíli udelá tvořivá energie?

I přesto, že aktuálně nežijete ve vysněném partnerském vztahu, Vaše práce není Vaším životním posláním nebo chcete zlepšit svou finanční a materiální stránku, můžete svou pozornost směřovat do hojnosti a dostatku na všech životních úrovních. Rozhodnutím, vděčností a správným směřováním pozorností Vám přijde do života to, co si přejete.

 

2017 BLOG Jak na to

Návyk jako závislost

Z neurologického hlediska se návyky tvoří v naších neuronech po dobu 21 dnů. Neuronové kanály připomínající na konci štětinky se připojují k hlavním cestám, ke kterým po určité době přirostou. Opačný proces se děje, když se chcete návyku zbavit nebo se něco odnaučit.

Většina z nás asi prošla nějakým životním „A DOST!“ a částečně či kompletně změnila svůj život – ať už z úplného dna nebo jen z nějaké opakující se situace. Zejména na úrovni nevědomého života potom můžeme zažívat hezké houpačky neboli vracečky do toho krásného teplíčka starého já, starého známého života či komfortní zóny. Přeci jen to tam už známe a proto se někdy můžeme v tomto návyku vlastního chování cítit bezpečně.

Nedávno jsem prošla v mém životě dalším z řady: „A DOST!“ Tentokrát je však rozdíl v tom, že je to vědomý krok s jasnými kroky. Díky tomu, že jsem se naučila naslouchat sobě, svému srdci a pozorovat, když to jde jinudy či nějakým labyrintem, se dokáži vrátit velmi rychle na cestu, kterou provádím změnu neboli odcházím z návyku vlastního chování.

Stejně tak pokud máte jak se říká silnou vůli a opravdu jdete velmi důsledně za tím. Stav, kdy se Vám plaší mysl a návyk Vás pomalu dostává či pokouší, může připomínat drogový detox a to i na fyzické úrovni.

Zbavovaní se návyku je podobný abstinenčním příznakům

Odpověď na tuto otázku je v našem fyzickém těle. Drogová či jakákoli jiná závislost se chová v těle stejně jako jakýkoli jiný návyk. Stále se jedná o závislost na určité chemické látce, které tělo při reakci na daný podnět spustí. Stejně jako si kuřák zapálí, stejně tak na lež, zradu, setkání se s přátelí apod. máme chemické reakce, které spouští stále dokola stejné vzorce chování.

Když je chceme změnit a tělu je nedopřejeme, pocítíme abstinenční příznaky. To stejné se děje, když se daný subjekt chová jinak neboli když jsem zvyklí na chování našeho okolí a někdo vybočí ze svých kolejí a tím naruší naše zažité očekávání. I zde chybí známe chemické spouštěče, které díky neurotransmiterům přenesou onu informaci do celého našeho těla. V tu ráno začneme pociťovat zmatek a urychleně vyhodnocujeme situaci. Nejčastěji se pak začnou vyplavovat obranné chemické látky, které nás navedou na reakce jako je nedůvěra, strach, úzkost, překvapení, nejistota či hodnocení. Oněm daným reakcím říkáme chování nebo rysy charakteru a přitom je to pouze návyk. Jak prosté, že?

Jak ven z chemického kruhu?

Jedna z osvědčených metod je zpomalení. Zpomalte a pozorujte. Díky tomu si dopřejete čas všímat si, co se děje a jak veškeré procesy, ač už v těle nebo v chování probíhají a to nejen Vaše, ale i Vašeho okolí. Navíc ve snížené rychlosti, máte dostatek času a prostoru se zastavit a na místě to změnit. Jestli tedy jste v dané chvíli, kdy se dostavuje starý dobrý rituál, zvyk, vzorec chování bdělí a všímaví či v roli pozorovatele, můžete říct: „A dost!“ a zareagovat jinak nebo zaujmout jiné stanovisko či úhle pohledu.

Ke snížení kvaltu v zajetých kolejích a automatických reakcích Vám pomůže mimo jiné soustředění se na dech. Jednoduše řečeno: „Kudy chodím, tudy dýchám“. Dejte si pár dní a při každé příležitosti dýchejte vědomě – soustřeďte se jak vzduch vchází a vychází špičkou vašeho nosu. Pozorujte do jaké části těla až dýcháte. Sledujte kudy dech jde. Představujte si celou cestu od nosu, přes hlavu až do plic a břicha a zase ven. Za pár dní uvidíte, co se ve Vašem životě mění.

Čím více sledujete a pozorujete své reakce i samotné příčiny neboli spouštěče, tím snáze je rozpoznáváte a transformujete na nový typ chování. Tentokrát však jasně stanovený Vámi. Je totiž jen na Vás, co si z vesmírného katalogu zvolíte a to i co se týče chování :).

2017 BLOG

Strach schovaný za lásku

„Dávej na sebe pozor.“ „Bacha, ať se neřízneš. Nezakopneš. Neublížíš si…“ „Rozhlídni se, ať tě něco nesrazí.“ Poznáváte to? A říkáte, že tyto věty používáte, protože Vám na druhém záleží? Pravdou však je, že je to strach převlečený za lásku.

Už kdysi mě na to upozornil můj bývalý přítel, když otevíral konzervu nožem a já mu přesně řekla tu onou větu: „Pozor, ať se neřízneš.“ Na to mi odvětil, že pokud na to budu upozorňovat, jistě se to stane. Až po dlouhých 4 létech mi opravdu došlo, co tím myslel.

Tyhle a další věty onoho typu jsou jen programováním nebo přenášením strachu na toho druhého. Jako by snad na nás někde úmyslně číhalo „zlo“. Nic není dobré ani špatně a podle principu, že vše (a to bez výjimky) je naším odrazem, naší projekcí neboli „Bez toho uvnitř, není ani to venku“, výše zmíněné věty nás tak akorát do této situace přivedou. Souvisí to hodně s tím, kam směřujeme naší pozornost, tam jde i naše energie.

Je to hra naší mysli

Jistě teď někdo namítne: „Kdybych ho/jí neměl/a ráda, tak to neříkám.“ Uvědomme si však, že tohle je jen hra naší mysli, našeho ega. Vyrůstáme ve strachu a v negaci. Už jste snad někdy viděli televizní noviny naplněné pouze pozitivními zprávami? Kdysi vzniklo v Praze rádio zaměřené pouze na pozitivní události a úspěšné lidi. Velmi brzo zkrachovalo. Mysl nás udržuje ve strachu, aby nezanikla a mohla nás ovládat.

Už jsem několikrát psala, že mysl tak jako ego, emoce a tělo jsou, respektive mají být našimi nástroji, ale jaksi se nám to pomíchalo a necháváme se nesmyslně ovládat. A z toho pramení veškerá nerovnováha, bolesti, strasti, strachy a jiní favorité.

Není pak nic divného, že používáme negaci a jsme přesvědčení, že to děláme z lásky. Případně, že zasahujeme do života druhých… opět z lásky. Odpovědí na toto téma je respekt, přijetí a změna nás samotných.

Vše je mým odrazem

Nikdy nevíte, co ten druhý potřebuje. Mnohdy to nevíme ani sami u sebe. Říkala jsem si kolikrát: „Kdybych tehdy nezabředla, mohla jsem už dávno…“ nebo „De facto jsem ztratila x let života, protože jsem byla slepá.“ A z určitého úhlu pohledu je to pravda, ale na druhou stranu taková byla moje cesta než jsem se dostala k vědomému životu, k vědomým rozhodnutím a i dnes někdy projdu labyrint nebo potřebuji více času, než k něčemu dojdu, prozřu.

Druhou, mě velmi milou, stranou mince je, že vědomé rozhodování a samotné probouzení mi každým dnem přináší spoustu inspirace, sebepoznání, lehkost, větší spád a především život v radosti, harmonii, lásce a autentičnosti. Už tolik nesejde na tom, co se kolem mě děje, protože každým dnem, každou minutou to můžu změnit jako tlesknutí rukou.

Proto záchranářský či ochranitelský syndrom je pouze odraz Vás samotných – v něčem strádáte, nezaměřujete se na svůj život. A tím Vám uniká. To pak hraničí nebo se přehoupne k manipulacím nebo „vím dobře, co potřebuje“. A to vše opět ze strachu.

Jak na to jinak?

Můžeme projevit lásku i jinak. Je to jednodušší než se zdá a navíc proměníte strach za opravdovou láskou.

Zaměňte: „Dávej na sebe pozor“ na:  „Měj hezký den.“ „Šťastnou cestu.“ „Ať se ti daří na všech úrovních.“ 

Nebo: „Ať si neublížíš“ na: „Ať se ti ta konzerva otevírá lehce.“ „Přejdi dobře cestu.“ „Šťastný den.“ „Mnoho zdraví na všech úrovních.“

Je to jen opačný princip, malá změna, která Vám však promění život na všech úrovních. Není potřeba myslet na všechny katastrofy světa, jen proto, že se někomu ději. Stačí se naopak podívat na:

  • své hranice a zda jsem ve své pevnosti a mám je nastavené. Pak se Vám v životě nebude projektovat žádná ku příkladu nadvláda, manipulace či ponižování.
  • odvahu a zda žiji své sny navzdory mému okolí. Díky tomu se objeví velká podpora a přijetí a v neposlední řadě ti správní lidé a hojnost
  • vytrvalost, zda opravdu jdu stále svou cestou nebo jsem jak na houpačce
  • respekt a přijímání situací jak přijdou pro přípravu na případnou změnu. Nic nezměníte, pokud situaci nepřijmete jak je. To se týká i Vaších vlastností.

Půjdete-li krok po kroku touto cestou, stále častěji budete vidět, kdy skrýváte strach za lásku, kdy se Vaše mysl pokouší manipulovat, ač Vás či Vaše okolí. Tím snadněji to rozpoznáte a změníte :).

 

 

 

 

 

2017 BLOG Změna

Změna vyžaduje jiný úhel pohledu aneb „O hudbě našeho života“

„Už je konec srpna“ říkám si. A přitom je to jako včera, co jsem odcházela po 4 létech z projektu, který jsem z části zakládala a vychovávala od miminka. Ten měsíc utekl jak voda a já mám dojem, že si užívám prázdnin, než abych něco velkého tento měsíc vytvářela. Tím samozřejmě myslím práci. A nedávno mi to došlo. Neměnila jsem pouze práci za práci, kolektiv za kolektiv či místo výkonu práce za jiné. Změnila jsem způsob fungování – z pravidelné minimálně 8 hodinové pracovní činnosti, která po mě byla vyžadována, teď pracuji, kdy chci, kdy mám chuť a jak dlouho chci. Nemám řád a to mou mysl naprosto vykolejuje.

Za poslední 4 roky (v jednom projektu a nepočítám dalších x před tím) jsem si navykla počítat práci za hodiny ne za finanční přínos. Ten byl vždy stejný, bez ohledu na to, co jsem udělala. A teď najednou nejde o to, kolik hodin prosedím u počítače, ale o přínos – ač už informační nebo finanční.

Tendence cepovat se a mít „špatný“ pocit, když zrovna dva dny chytám lelky, protože nemám inspiraci, je rovněž zvyklost, které jsem si všimla až nedávno. A v neposlední řadě je tady můj favorit – fungování alá pracovní dny a víkend. Nikdy bych neřekla jak hluboce máme tento model v sobě zakořeněný. Chci jet v týdnu na výlet i kdyby s notebookem v podpaží a má mysl křičí: „A kolik jsi toho udělala, vždyť je středa, co kdyby jsi raději ještě něco udělala a pak si jela, kam chceš.“

Teď se směji, jak velkého nadřízeného mám v sobě já sama. Alespoň si uvědomuji, proč mě rozčilovaly v posledním projektu komentáře kolegů či nadřízených ohledně mého „ranního“ příchodu – ve skutečnosti jsem to já, kdo se takto bičoval :).

Změna vyžaduje jiný úhel pohledu

Příchody v osm či v devět ráno, osmihodinové pracovní doby s nekonečnými přesčasy, kterými se chvástáme či doslova výmluvy „Nestíhám“, „Nemám čas“, jsou jakýmsi trendem nebo kolektivním návykem dnešní doby. Jsme tak přeplánování, až si z toho vytváříme bublinu nestíhání a sezení v práci třeba i 12 hodin nebo více. Přitom to není ani efektivní a co teprve zdravé (na žádné úrovni – duchovní, energetické, fyzické…). Spíš se to jeví jako pastva pro ego. Taková schovávačka, před námi a naším životem.

Dalšími parádičkami jsou téze jak dlouhé jsou návratnosti investic do nového projektu. Kolik dávat peněz do marketingu a jaká čísla jako zpětná vazba ač už pro emailing, prokliky apod. jsou ta, co vydělávají. Osobně mě marketing, reklama a PR baví. Je hezké nacházet nové a nové tipy, nástroje a úžasné technické věcičky, které vytváří on-line svět. Je to pro mě pastva pro oči i duši, jak krásně a přitom jednoduše to může fungovat. Naopak čísla mi nic neříkají a co teprve hry na výkon.

Znám mnoho lidí, kteří tyto programy v hlavách nemají, protože se s tím nikdy nesetkali nebo jednoduše se rozhodli žít jinak. Já sama se v tomto řídím intuicí. A tak i na své kůži se mi opět potvrzuje, že naší realitu si vytváříme sami – svými návyky, svou myslí, svou pozorností. A kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie!

Všechny výše zmíněné téze fungují dokonale, pokud jim věříme. Je jen na nás jaký úhel pohledu zvolíme. Vyjít z kolejí návyku může působit matouce, což jsem si tento měsíc ověřila na své kůži. Ale čím víc si toto uvědomuji, tím jednodušeji se mi s tím pracuje…a mění :).

Hudba naší duše

Osobně vím, že mohu vytvářet mnoho krásný věcí, spolupracovat na projektech, které mě baví a inspirují či motivují i ostatní. Jde jen o to, najít svou hudbu naší duše. Ta je motorem, palivem a nakonec i cestou našeho života. Čím víc ji následujete, tím více věříte v sebe, ve správnost této chvíle i v samotný život (Vesmír, Boha, Zdroj, Andělé apod.). A v neposlední řadě za tím vším jde i hojnost a dostatek na každé úrovní našeho života.

Stále ještě hledáte? Nebo snad neslyšíte sami sebe? Odpověď je velmi blízko. Podívejte se do dětství, co jste rádi dělali, co Vás naplňovalo a bavilo na nejvyšší úrovni. Při čem jste ztráceli hlavu? Tam bude pravděpodobně Vaše odpověď. Že je to nereálné? Ale jděte 🙂

Inspirace ode mě

  1. Vzpomínám si jako dnes, když jsem chtěla být ve školce baletkou na ledě a všichni se mi smáli, že jsem tlustá a led pode mnou popraská – do dnes s velmi blízkými osobami mám problém tančit, protože se cítím jako vorvaň vyvržený z moře a přitom kila jsou ty tam. A láska k tanci a především k živelné salse v mém srdci přetrvává.
  2. Když mi bylo 10 let psala vtipné rýmovačky na různá jména, ty se naštěstí líbily a tak v 15 létech jako věčně nepochopená jsem psala depresivní básně o světě :). Ve škole, co jsem napsala, bylo až na gramatické chyby, smysluplné a zajímavé. Ve svých 23 jsem se na chvíli věnovala copywrithingu. Pořád mi, ale nešla próza a já od svých 10 let věděla, že chci být spisovatelkou. Čas dozrál a kromě tohoto blogu a e-booků na téma osobního rozvoje, se teď chystám na autentickou knihu o mé milované Kubě, respektive o tamním životě. A nejen psaní, ale i knihy v papírové formě jsou mou vášní od dětství. Vždy jsem snila o obrovské knihovně v mém domě.
  3. Do dnes je mou vášní prohlížet si mapy, dokážu hodiny koukat ač už do mobilu nebo do papírových verzí map a prohlížet si… vlastně ani nevím co. Pamatuji si, že babička s dědečkem, kteří bydleli s námi měli starý atlas v šedém, gumovém, vroubkovaném obalu. Do dnes si vzpomínám texturu, když jsem ho brala do rukou. Ležela jsem hodinami a prohlížela si staré i aktuální mapy, státy, země. Pamatuji si, jak jsem si ho rozložila na tom jejich zvláštním koberci a jezdila prstíkem po mapě. Světe div se, cestování je mou třetí vášní.

Co tedy mohu udělat lepšího než spojit tanec, lásku k psaní, ke knihám a cestování? Věřím, že vzejde kniha o nádherné zemi s inspirujícími příběhy nejen pro cestovatele, ale také pro všechny, kteří chtějí následovat své srdce a mysl jim stále brání.

 

2017 BLOG Vztahy

Je to konečně ten pravý?

Toto je odvěká otázka nás žen, avšak věřím, že i mnoho mužů si pokládá stejnou otázku týkající se své vyvolené. Já si vždy dělám legraci: „Když to není ten pravý, tak bude asi levý.“ Co je to vlastně pravý partner? Existuje něco takového? Kdy tvoříme trvalejší svazky?

Vše je odrazem naší mysli

A jestli si tohle uvědomujeme, můžeme s klidem přestat pátrat po tom, kdo je ten pravý. Podstatou většiny lidí je však hledání jistot, na kterých pak bohužel ulpívají a jak se říká visí. A partnerský vztah není výjimkou. Takže jsme si vymysleli toho pravého, za kterého se můžeme schovat, abych si mohli s klidem hovět třeba i v nefunkčních vztazích. Dalším strašákem, který si neuvědomujeme je návyk. A nejvíce altruistická výmluva, která v reálu je jen strach z rozhodnutí: „Zůstaneme spolu kvůli dětem.“

První dva body se týkají pouze páru, ale třetí bodík souvisí s další bytostí, které tak můžeme připravit parádní život plný bloků a programů, které si odnese z domova. A proč? I když se pár sebevíc snaží nedat nic najevo, dítě je dítě a dítě vždy vidí a cítí, co my dospělí si myslíme, že parádně skrýváme. Mají nás přečtené! Samotné dítě pak bude z největší pravděpodobností mít problém na úrovni vztahů.

Kdo je tedy ten pravý?

Každý koho potkáme v životě je ten pravý – ať už zůstane v našem životě měsíc nebo 20 let. Partnerský vztah je tím nejbližším zrcadlem, které v životě máme. Nejčastěji nás vytahuje hluboce z naší komfortní zóny a nastavuje nám odraz nás samých na všech úrovních.

Přestává být tím pravým ve chvíli, kdy se vám společná cesta rozchází jako rozevřené nůžky. Vztah také končí, když už jste si předali vše, co jste měli. Nejčastěji to cítíme, ale zavíráme před tím oči respektive srdce a uvelebujeme se do společného návyku jménem vztah či rodina.

Věřím, že by bylo mnoho lidi daleko více šťastnými, kdyby se páry rozcházely, když uzraje čas. Poznat ten moment, tomu se říká moudrost. A víte, co se stane, když se taková moudrost rozvine do každodenního života? Jsme klidní a spokojení, protože v té chvíli jsem naplno propojení se sebou samými. A tehdy se nám v životě manifestují ty hezké věci – spokojený, dlouhodobý vztah, milovaná práce, upřímné přátelství, hojnost apod.

Zvykli jsem si mít návyky

A tak nevidíme, co vlastně děláme ze zvyku. Život je o pohybu. Každý den se nám obnovují buňky, naše planeta je neustále v pohybu, příroda se mění, tak proč my chceme jít tak moc proti proudu? A pak se divíme, že to bolí. Myslíte, že každý konec, ať už ve vztahu, v práci či v jakékoli jiné situaci musí bolet? Pokud máte takové zkušenosti, pak je to z velké části Váš program. A pak se nerozhodujete dle svého srdce v moudrosti neboli setrváváte v situacích, které už dávno uzrály a měly skončit přirozeně. Ale jak už jsem psala – návyk, strach ze změny, ze ztráty atd.

Vylezte z minulosti a sledujte každodenní podmínky

Často se setkává s příběhy, které mají jedno společné – nacházejí se v minulosti. „On mi řekl.., on se na mě díval…, bylo nám spolu hezky…“ Podívejte se vždy však na podmínky, které máte v současné chvíli. Některé mohou přetrvat měsíce jiné se mění třeba i během dnů. Tak nebo tak je to výchozí bod Vašeho života.

Pokud se tedy ptáte, zda máte v nějakém vztahu dále pokračovat – zda je stále ten pravý, podívejte se jaké máte aktuální podmínky a co Vám život dále nabízí na Vaší osobní i společné cestě. Jestliže převládají „realistické“ argumenty – to či ono jsme vybudovali, máme spolu dítě, jak to uděláme či jak to každý zvlášť zvládne finančně apod. – je pravděpodobno čas odejít. Pokud se objevují odpovědi v přítomnosti – tak či onak se společně rozvíjíme, obohacujeme a třeba i malinko nepříjemně taháme z komfortní zóny, měníme pohled díky odlišnosti na svět a tím rozvíjíme vzájemně své vědomí – pak i přes to, že chce hlava utéct, protože se bojí rozvoje, jsou zde stále podmínky proč zůstat.

Všimněte si, že první případ se týkal především minulosti a budoucnosti a odpovědí proč neodejít. V druhém případě se energie koncentruje do přítomnosti a do toho proč zůstat. Takový detail, který hodně napoví.

Pár švestiček z mé zahrádky:

Osobně mi velmi pomohlo zhodnotit aktuální situace – Kde se nacházím. Díky tomu mi došlo, že mám aktuálně v mém životě dva skvělé redaktory, kteří mě de facto učí jak psát, jsou navíc i jako lidé naladění na mou frekvenci a díky tomu i témata, které píšu jsou jim blízké a tak si o nich můžeme popovídat. Tím rozvíjím psaní daleko rychleji. Dále jsem zjistila, že mohu spojit lásku k psaní s láskou ke Kubě a napsat skvělou knihu a to vše s pohledu Kubánce, které mám také ve svém životě. A v neposlední řadě, že se mohu věnovat svým projektům bez nutnosti chodit na osm do práce.

Za úvodní foto děkuji fotografovi Tomášovi Orliczkovi 🙂

2017 BLOG Vztahy

Býti ženou aneb o čtyřech cyklech v jednom měsíci

Sedím před prázdným papírem a přemýšlím nad tématem článku. „Nebo alespoň něco motivačního na facebook“ říkám si. NIC. Velké, prázdné nic. Pomalu mi dochází, kde se to ta ne-inspirace bere. Odpověď je ženský cyklus.

Tlačíme to na sílu i když není důvod

Mnoho žen si neuvědomuje svou jinakost a chce dělat celý měsíc vše stejně – ve stejném rytmu i se stejnou energii. Milé dámy, nejsme však muži, kteří můžeme říci do jisté míry jednou celý měsíc konstantně ve stejných kolejích. My ženy jsme jednoduše cyklické. Během měsíce prostřídáme 4 cyklusy – jaro, léto podzim a zimu nebo dívku, ženu, vyzrálou dámu a stařenu. Podle toho se i oblékáme, chováme a cítíme. Potažmo podle těchto fází vnímáme nárůst či úbytek energie, tvořivosti a chuti na dělání jakýchkoli činností.

V případě, že se neřídíme biologickými hodinami, stojí nás to mnoho energie nebo dokonce nechuti. Dnes jsem v poslední fázi a věřte mi, napsat tento článek mě stojí mnoho energie, ačkoli cítím, že zrovna na psaní mám chuť. Někdy však poslední fáze je natolik silná, že sama sobě jsem protichůdná. Dá se to samozřejmě překonat a vyburcovat se k výkonu (nejen tomu pracovnímu), ale i tak vždy cítím, že nejsem ve své kůži.

Svěží jako jarní vánek aneb dívka pobíhající po rozkvetlé louce

Každý cyklus trvá zhruba týden a řídí se podle naší menstruace. První fáze tedy začíná ihned po skončení a můžeme se v ní radovat cca celý týden. Osobně jí mám nejraději, protože jsem temperamentní, živá a je tedy pro mě velmi přirozené tryskat kreativitou a vitalitou. V tomto období se mi nejlépe píše, mám chuť sportovat, tvořit, vymýšlet.

V jarním týdnu se oblékáme velmi svěže, lehce a někdy až hravě dětinsky. Nejčastěji volíme barevné oblečení. Jíme spíše lehčí stravu a nepohrdneme něčím na zub.

V této fázi jsme v práci nejproduktivnější, jak se říká, jsme nejvíc v pohodě. Jde nám vše od ruky, jsme komunikativní, kreativní, plné síly. Pokud si můžete přizpůsobit životní styl a práci podle cyklu – do toho!

V tomhle týdnu (první po skončení menstruace) vymýšlejte nové kampaně, střádejte nové či nedotažené plány a rozvíjejte projekt. V tomto týdnu sršíte důvtipem, inspiracemi a vše přichází s velkou lehkostí jakoby samo. Vše, na co potřebujete energii a to i tu fyzickou nechte na tento týden. Sportujte – kolo, běh, posilovna, brusle atd. To, co vyžaduje mnoho síly ač už duševní či fyzické, má místo v tomto týdnu.

Pokud potřebujete zavést větší plány a inspirace do praxe, nechte realizaci na další týden – letní období, které je více stabilní. Pomůže Vám vytřídit zbrklé vize od těch, které jsou pro Váš projekt či práci v současné chvíli ideální.

Letní stabilita mladé ženy

Letní cyklus, neboli cyklus mladé ženy je nejvíce stabilní. Není se také co divit, že zrovna v tomto období jsme plodné. Mladá žena je svěží, ale také rozumná. Veškeré inspirace, které k Vám přišly během prvního týdnu a které potřebují více času na realizaci, jsou vhodné zavést do praxe právě v tomto týdnu neboli v druhém týdnu po menstruaci.

summer-1188511_960_720

V tomto cyklu se cítíme stabilně, jistě a sebevědomě. V práci proto jednejte. Domlouvejte si schůzky – budete přímé, konkrétní a budete sršet sebejistotou a důvěryhodností. Rozpoznáte také, co je pro Vás ač už v soukromí nebo v práci vhodné a ideální pro tuto chvíli.

I podvědomě saháme pro světlé, jemné oblečení. Dá se ho nazvat jako ženské – sukně, šaty. Vše však s lehkostí. Make-up je také jemný, ale viditelný. Toto období, oproti jarní občasné bezhlavosti, charakterizuje jednoduchost a to i v oblečení či v jídelníčku.

I v tomto období je vhodné sportovat a využívat energii, která k Vám přitéká. Je také velice možné, že si budete daleko lépe naslouchat a uslyšíte se.

Podzimní vyzrálost připravuje na zimu

Třetí týden po menstruaci se začínáme zpomalovat, ale objevuje se v nás síla vyzrálé ženy. Máme chuť se oblékat sexy, jsme svůdnice a víme, co chceme. A jdeme si za tím! Vyzrálá žena už nechce čekat!

Kromě sexy svršku se zahalujeme do ostřejších barev. Mnohdy volíme také svršky s ornamenty, ozdobné, dekorativní.

Podzim však vyvolává také přípravu na zimu. Je vhodnější tedy zvolnit, zajít si maximálně zaplavat nebo na procházku. Co se týká jídla, volíme teplou variantu. Rády se také zdržujeme v kuchyni – jako matky, které vaří a pečují s láskou o rodinu, tak i my v tomto období rády pečujeme – o sebe či o okolí.

Ke konci tohoto cyklu se začne objevovat příznačná nervozita a únava. Přecházíme do zimního spánku staré báby.

Zimní spánek nejen pro medvědy

Víte proč žena vaří ve 12 hrncích?“ „No, protože ve 12 hrncích!!“ a tady myslím, že není co dodávat. Přesně tohle je příznačné pro toto období. Jsme unavené, nervózní, jakoby nám někdo vyměnil tělo i mozek.

Často je nám nepříjemné se něčeho dotýkat a tak volíme obyčejné, nejvíce pohodlné oblečení. Do jisté míry nám je jedno jak vypadáme – hlavně pohodlně.

Více spíme, jíme často i nezdravé neboli máme chuť na tak zvanou prasečinku. Nemáme na nic náladu. Kreativita je na bodu mrazu a mozek se nám nejspíš někde vylil. Nenuťte se tedy milé dámy do fyzických sportů, komunikace s okolím nebo vymyšlením nových plánů Vše má svůj čas. Tak si ho dopřejte také!

V každém případě…

Věnujte se v každém období tomu, co máte rády. Nenuťte se a naopak neprogramujte si, že nemůžete na kolo v zimě nebo lenošit na jaře! Někdy, jak sami vidíte, se vyplatí udělat to i přes to, že není nejvhodnější období – přijde k Vám třeba inspirace, jako u mě s tímto tématem.