Otázkou spokojeného života se jistě zabývá většina z nás. Velmi často to nazýváme: Chci být šťastný. Co to vlastně je spokojenost, když každý z nás je jiný a má jiné potřeby? Ano, to je pravda, ale k individuální spokojenosti nás dovedou následující „obecné“ a především velmi jednoduché kroky, které platí pro nás všechny :).

ŽIVOTEM ODZKOUŠENO

V životě jsem si procházela různými obdobími a popravdě často to nebylo nic moc. A taky proto jsem se pravděpodobně víc než dost zabývala otázkou štěstí a spokojenosti. Pořád jsem se nedokázala smířit s myšlenkou, že je život houpačka a co víc, že to tak prostě je. A na vrch, uvěřit králi argumentů: Takový je život! A nedávno mi to došlo. Je to velmi snadné a co víc, platí obecně pro nás všechny.

Co mě taky potěšilo, že mnoho z toho, co si dnes povíme, je podloženo také věděcky neboli z neurologického a fyziologického hlediska.

1. VDĚČNOST JAKO BRÁNA DO VYSNĚNÉHO ŽIVOTA

Toto patří k mým nejoblíbenějším bodům a proto jej řadím hned na první místo. Vděčnost je krásná věc, učí pokory, učí vnímavosti, učí přijetí a také uvědomění toho, co v životě chceme. A co víc, přitáhne nám to do našeho života.

„Jednoho dne jsem začala být vděčná za jídlo, které mám možnost každý den jíst. O měsíc později jsem měla dojem, že mám přeplněnou lednici a stále někde hoduji. Najednou jsem žila v takovém dostatku, že jsem nevěděla, co si dát dřív. A o další měsíc později mi došlo, že se kolem mě stále častěji objevují větší a větší delikatesy a dobroty, které jsem si nikdy před tím nedopřála. V tu ránu jsem si uvědomila jak funguje vděčnost.“

Každý den ač už ráno nebo večer si píšu do svého speciálního sešitu své vděčnosti. Zprvu jich bylo pár a dnes jich zaznamenám i desítky. Také během dne se daleko častěji „přistihnu“ jak mé srdce plesá vděčností, když ku příkladu vidím usmívající se lidi v tramvaji nebo ranní déšť, který až romanticky dopadá na čerstvě rozkvetlé jarní listy stromů v nedalekém parku.

Co z toho plyne? Buďte vděční i za situace, lidi, věci ve Vašem životě, které ještě takzvaně nemáte. Díky této jednoduché metodě sladíte hlavu se srdcem a dříve nebo později se Vám to v životě manifestuje.

2. PŘÍTOMNOST ANEB TEĎ A TADY MŮŽU VŠECHNO

Nejvíce fascinující mi přišlo zjištění, že strach máme pouze z budoucnosti. Minulost známe, té se nebojíme, přítomnost je teď a nenahání nám nijak hrůzu, ale nejvíce strachu nám přináší právě neznámá budoucnost. Tyto hrůzostrašné obrazy, strachy a klece pro nás samotné vytváří hlava neboli mysl. Nedokáže si představit, co nás tam někde čeká a tak nás mileráda udržuje ve strachu přemlouvaje nás, ať do toho raději nejdeme a zůstaneme tam kde jsme.

Jen si vzpomeňte, kolikrát jste mysleli na budoucnost nebo na imaginární situaci, která se ještě ani nestala a Vy jste se jen při myšlence celí třásli, stejně jako by jste tuto situaci prožívali? Minulosti se sice nebojíme, ale není o nic lepší v ní brouzdat, protože tady zpětně prožíváme znovu a znovu situace, které se již staly. Přesně – které se již odehrály. Není proto potřeba se k tomu vracet a prožívat je znovu a znovu. To jsou přesně dva důvody, proč si přitahujeme do života nepříjemnosti a spokojenost se nám vyhýbá.

Je to vlastně velmi podobný způsob naladění hlavy na srdce, o kterém jsem psala výše.

Předcházet tomu jde jediným způsobem – udržet se jak to jen jde v přítomném okamžiku, který je TEĎ a TEĎ a TEĎ a opět TEĎ.

„Před pár měsíci jsem poznala muže a hned od první chvíle mi bylo jasné, že tohle nebude jen tak obyčejné setkání. První týden po našem seznámení jsem byla nemocná a tak se mi nechtělo s nikým komunikovat. Tu a tam se mi v hlavě však mihlo, že jsem říkala, že se ozvu. Tu a tam jsem si řekla, kdyby chtěl ozve se sám, ale popravdě jsem tehdy moc dobře věděla, že ten krok ani nevím proč stojí na mě. Po týdnu, když jsem se uzdravila, mě hnala snad nějaká neviditelná síla mu napsat. Na úrovni hlavy jsem ani nevěděla proč, ale něco mi pořád říkalo udělej to.

Psali jsme si celou noc a hned další den jsme se společně setkali. I kdyby to bylo naše jediné setkání, odnesla bych si z toho nejkrásnější prožitek, ze kterého se stala jedna z nejnádhernějších zkušeností v mém životě. Nějakou magii nebo snad propojením jsem po celou dobu a dalších 5 hodin po rozloučení prožívala nejhlubší stav přítomného okamžiku. Byl to pocit absolutní propojenosti s celkem, naprosté pochopení, uvolnění, láska, rovnováha, energie, klid. Byl to pocit, který se jen stěží dá pospat slovy. Prožíváte sebe jako individualitu i jako celek. Stejně tak ale neprožíváte nic ani sebe. I když něco děláte nebo jen tak sedíte, vše vibruje v nejvyšší dokonalosti, lásce, pochopení a souznění. Je to stav nejprostšího BYTÍ.“

Díky tomuto prožitku jsem pochopila jak moc jsme ovládáni myslí, emocemi a egem. A současně jaká svoboda, klid, důvěra, spokojenost, rovnováha, láska se snoubí v přítomném okamžiku.

Nechte si projít první dva kroky srdcem a již teď se těšte na další bodíky – řekneme si něco o přijímání, svobodě dění a dechu :).


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.