Duše a její záměr je to, co určuje proč jsme tady i náš směr. Je tedy potřeba naučit se naslouchat sobě, svému srdci a své duši, abychom rozpoznali naši cestu. 

V dnešní meditaci se věnujeme vizualizaci a právě pokládání si otázek, tak abychom odkryli náš životní záměr. Pak stačí naslouchat dál a dovědět se, jaké vedenou metody k naplnění a manifestaci. Mějte se rádi a dejte si čas. Pokud odpověď nepřichází ihned, je k tomu jistě důvod. Možná uslyšíte jasnou odpověď, ale zatím se Vám nezjeví cesta – i to je v pořádku. 

Meditujte, věnujte si čas a dělejte to, co ze srdce milujete a krok po kroku se k Vašemu záměru duše dostanete. 

Ve vizualizaci si můžeme hrát, můžeme pronikat do různých hlubin naší duše, můžeme cestovat časem a ohýbat ho či dokonce přeskočit z jedné časové linky do druhé. Dnes si tedy ukážeme, jak komunikovat se svou duší a dovědět se tak co je naším záměrem pro tento život. Ač se dozvíte sebe bláznivější informaci, dejte tomu šanci. Máte to v sobě.

Pohodlně se posaďte nebo si lehněte a zavřete oči. Tři krát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Pozornost zaměřte na vzduch, který vchází a vychází špičkou Vašeho nosu. Zklidněte dech, jak je Vám příjemný a prociťe ho v celém těle. Myšlenky a pocity nechte plynout bez hodnocení. Pokud Vás něco začne rozptylovat, vraťte vždy pozornost na špičku Vašeho nosu. Tak se opět dostanete do přítomnosti.

Teď zaměřte svou pozornost do šišinky neboli do třetího oka. Pomalu a jemně prozkoumávejte vnitřním zrakem vnitřek Vašeho těla. 

Teď si položte otázku: „Kde bydlí má duše?“ Dostali jste odpověď v podobě pocitu, vizuálně či slovně? Pokud ano, pracujte teď s tímto místem, jestli ne, nevadí. Odpověď se může dostavit časem. Zaměřte se tedy na místo uvnitř hrudi, vedle srdce. Toto místo se nejčastěji označuje jako domeček naší duše. 

Není podstatné, zda něco cítíte, vidíte či zda máte zřetelné odpovědi. Podstatné je zaměření Vaší pozornosti. Někdy je potřeba více meditovat, aby se mysl uvolnila a dovolila nám prožívat meditace všemi smysly. Někomu se tyto pocity nedostaví nikdy. I to je v pořádku. Každý jsme jiný. Dokonce i někteří meditační mistři a učitelé nevnímají obrazy či pocity a i přesto je jejich mysl uvolněná. Nejdůležitější je, kam zaměřujete svou pozornost.

Přivítejte Vaši duši a její domeček. Poděkujte jí, že se s ní můžete setkat. Řekněte jí vše, co máte na srdci.

Teď se ji zeptejte: „Co je záměrem mé duchovní podstaty?“ „Proč jsem zde na tomto světě, jaká je má cesta?“ „Má milovaná Duše. Jak mohu realizovat Tvůj záměr?“

Máte své odpovědi? Pokud ano, můžete se vrátit zpět třemi hlubokými nádechy a výdechy. Pokud si nejste jistí nebo chcete pokračovat, pojďme s naší duší více komunikovat. 

Zaměříme pozornost do domečku naší duše, ať už je kdekoli. Pošleme ji pár nádechů a výdechů a zároveň jí prozáříme pro nás příjemným láskyplným světlem. 

Aniž byste odcházeli z domečku Vaší duše zaměřte svou pozornost na Vaše dětství. Představte si, že sedíte v kině a koukáte na plátno. Nechte přicházet obrazy a pocity? „Co Vás v dětství naplňovalo?“ „Co byla Vaše nejvyšší forma radosti?“ „Čím jste chtěli být?“ „Na co jste si nejraději hráli?“

Koukejte na plátno Vašeho dětství, vizualizujte si jak Vaše duše kouká s Vámi a podporuje Váš záměr – najít Váš životní směr. Můžou přicházet nejrůznější obrazy, od raného dětství, přes pubertu až na pomezí dospělosti či samotnou dospělost.

Co Vás provázelo po celou dobu? Na co jste si nejraději hráli? Co jste rádi dělali? Čím jste se chtěli stát?

Vraťme se teď opět do dnešního dne třemi hlubokými nádechy a výdechy. Než odejdete, poděkujte své duši za setkání a podporu.

To, co jste viděli či cítili, je základní či jeden ze základních kamenů Vaší cesty zde na Zemi neboli záměr Vaší duchovní podstaty a také důvod, proč jste tady. Zdá se Vám to bláznivé? Nevadí, to jen mysl hodnotí. Udělejte alespoň něco pro realizaci a uvidíte, že ať už si o tom myslíte cokoli, máte to jednoduše v sobě :).

Někdy je fajn vědět, že nejste na té lodi sami. Zvláště pokud procházíme prvními většími či ne zcela vědomými transformacemi. Občas se ze svého nitra dozvíme věci, které nás přinejmenším překvapí a co teprv realizace. Proto níže přikládám svůj příběh, na základě kterého si uděláme další cvičení. Nechť je Vám inspirací.

Od dětství jsem věděla, že existuje jak se říká něco mezi nebem a zemí. Cítila jsem různé energie a slyšela zvuky či vnímala informace, které jsem nevěděla odkud se berou. Jak už to bývá na dlouhou dobu jsem na toto vše zapomněla a co víc, schovala jsem se do obchodního světa.

Když přišel před pár léty v mém životě zlom, někdy jsem se cítila jako E.T a než jsem nalezla svou rovnováhu, odvahu a v neposlední řadě důvěru v to, co slyším a cítím v sobě, uběhlo pár let. Uvědomila jsem si však několik záležitostí, které pro toto cvičení chci s Vámi sdílet.

  • Jedna z podstatných věci je, že to co cítíte ve svém srdci, ať už je jakkoli podivné (tedy alespoň na začátku), je to TO Vaše. Mnoho lidí Vás může odrazovat, zvláště pokud do teď „sekáte latinu“ a hezky pracujete v korporátu nebo vedete život jako každý jiný – manželství, hypotéka, děti, práce atd. To je ale jedno. Je to jen kolektivní návyk a zbabělost vylézt z komfortní zóny a vlastně z vlastního vězení – především tedy mysli a nakonec i vlastního života. Následujte své srdce, ať Vás vede kdekoli. To je jediná správná cesta.
  • Nevíte kudy kam? Sáhněte do svého dětství. Tam najdete většinu odpovědí – ať už na to, kudy se vydat a kde je ta Vaše cesta nebo i na Vaše vzorce chování a prográmky, které Vás od vaší cesty odvedly. 

„Milovala jsem v dětství psát. Psaní mě drželo až do gymplu, kde mi snad kdosi uvědomil jak je to neperspektivní a vlastně že to neumím. A pak taky… o čem bych vlastně psala. Celá léta schovaná v obchodním světě, jsem v sobě udusávala mou největší vášeň, mou lásku ke knihám a psaní. Když jsem si to uvědomila, bylo už pozdě na reportérské studia – tedy alespoň v tom měřítku, kdy jdete po střední na vysokou školu. nakonec jsem ani nemusela studovat. A do té jeskyně, do které jsem se bálo vstoupit – což bylo právě psaní – jsem nakonec vstoupila a našla největší poklad – projekt Život v rovnováze a psaní pro časopis Šifra. Ještě před půl rokem byste mě nepřesvědčili, že budu psát i pro celorepublikový profi časopis :D.

To stejné bylo s malováním, tančením, focením, natáčením… Všude tam, kde jsem se nejvíc bála a nakonec vzala odvahu a vyloupla ten poklad z pomyslné jeskyně, se to změnilo natolik, že dnes zažívám díky tomu všemu hojnost a dostatek na různých úrovních.“

  • V životě jsem potkala lidi, kteří v určitém věku tvrdili, že už nemají sny a že to jednou poznám sama. Jiní zas říkali, že nebydlí ve svém státě a tak nikdy nedokážou, co by dokázali u sebe. V každém z případů a v dalších, kdy nejdeme za svým srdcem, se jedná o výmluvy. Místo neustálého přemýšlení – konejte.

„Kdysi jsem toho napřemýšlela za celou ulici. Jednoho dne jsem si všimla, že než něco udělám, ztratím hodně energie přípravou a přemýšlením. Když jsem se dostala na cestu, kde následují své srdce, také jsem přemýšlela, ale o tom, co chci. Mysl mi připravila další labyrint. Za zástěrkou vědomého života jsem opět dávala tolik energie do přemýšlení, co chci a co budu dělat až z toho nebylo nic. A co víc, žila jsem v budoucnosti místo v přítomném okamžiku. Ale cestou Vám to prostě někde cvrnkne do nosu a tak se mi zjevila kniha, která mi toto téma uvedla na pravou míru a hned na to film. Miluji tyhle signály z Vesmíru :).

Stalo se tedy, že jsem místo přemýšlení a střádání plánů a ptaní se sebe sama začala konat. Co je minimálním výsledkem této změny? Mé tělo má menší potřebu spánku a odpočinku. Má energie je na více než 12 hodin denně stabilní. Později jsem do toho zahrnula sport, relax a vhodné jídlo a kromě pár dní před menstruací, se cítím velmi ukotvená avšak svobodná.“ 

  • Uvědomte si, že nejdůležitější je cesta ne cíl. Pokud něco děláme a baví nás to, dělejme to pro samotnou cestu ne pro cíl, protože o to jde. Díky tomu jsme či se učíme přítomnému okamžiku. Díky tomu jsme kreativní, plní inspirace a radosti.
  • Jsme lidé a změny emocí a hry mysli jsou nám vlastní. Buďte pozorovateli. Díky tmu se naučíte rozpoznávat svou mysl, emoce a ego. Mají být našimi nástroji a pokud nejsou, tak se spouští samy od sebe, jsou zdivočelí. Nakonec pokud nesedíme v hlavě tak alespoň jsme jak na houpačce. Pozorujte, naslouchejte a naučíte se rozpoznat, kdy se Vás snaží zmanipulovat tito tři kamarádičkové a kdy k Vám hovoří srdce. Následujte své srdce.

„Mám i své dny, kdy mi není do skoku. Nejraději pak zalezu do postele s dobrým filmem a kakaem. Někdy trvají tyto dny i déle. Jednoho dne mi došlo, že si je vlastně vytvářím sama a především prodlužuji. Má mysl byla natolik zdivočelá, že přemýšlela a přemýšlela a vytvářela domněnky a scénáře jako v americkém thrilleru.

Pááání, tak to je gól. Změnila jsem způsob myšlení a utichlo to, alespoň když se nic nedělo. Jakmile však přišlo něco z okolí a u mě především na partnerské úrovni, dokázala jsem vymyslet takové scénáře. Opět další uvědomění – s posledním parterem přišla velká změna a z dívky, která se vždy nechala vláčet, všem vyhovovala a nakonec ztratila samu sebe a žila životy druhých, avšak navenek tvrdá holka, která nepotřebuje pomoc, se stala žena, která za všech okolností říká, co si myslí. 

Samozřejmě, že jsem potkala i jiného partnera. Partnera, který mě nezneužíval a je opravdu mým láskyplným partnerem, který mě podporuje. Stala se však jiná věc – po více než půl ročním soužití jsem si stále více uvědomovala, že můj partner snáší často mé nálady a vpálím mu vše, co se mi nelíbí a vždy za tím slyším „Už se nikdo ke mě nebude takto chovat.“ On ale byl jiný. Nikdy mě nezneužíval a já si tak vlezla o opačného extrému. Za vším jsem něco viděla, nějakou podlost a když už nic tak jsem alespoň byla ve střehu. Neustále jsem žila ve strachu. Něco mi napovídalo, že není něco ok, ale pořád jsem hledala příčinu v nedůvěře v sebe sama. Když jsem si uvědomila, že jen aplikuji zkušenost hodící se na jeden model na zcela jiný, nový, začala jsem se tedy odnaučovat tento druhý extrém.

Přineslo mi to blahodárný klid a mír. A také nový rozměr vztahu, pomalu také odchází strach z partnerství plný domněnek a vzoru, který nahrazuje rovnováha a důvěra na všech úrovních.“

ÚKOL PRO VÁS:

Vypněte mysl a jen pozorujte. Naslouchejte vnitřnímu hlasu, vnitřnímu vedení. Můžete si opět pohrát z dechem. Zavřete oči, pokud Vám to pomůže a chvilku se nalaďte na sebe.

  • Vaším úkolem tedy je napsat si nejprve seznam toho, co jste milovali tvořit v dětství. Na co jste si rádi hráli, co Vás naplňovalo.
  • Druhý seznam věnujte tomu, co milujete dělat teď – co je Vaší vášní a radostí. Při čem ztrácíte hlavu – a to doslova.
  • Třetí seznam si napište, co z toho teď děláte.
  • Nakonec vše porovnejte. Kde cítíte tu Vaší cestu? Kde máte strachy a pochybnosti? Co Vám říká hlava? Pozorujte. Zapište si své pocity či obavy a zeptejte se sami sebe na příčinu těchto obav. Odkud pochází a k čemu Vám jsou dobré? Uvědoměním si příčiny se situace z vělké části, ne-li celá uzdraví a Vy tak můžete lehce pokračovat a realizovat.

Příště si ukážeme jak krok po kroku realizovat naše sny, ač jsou jakkoli divoké 🙂