2017 BLOG

Návyk jménem „To jsem já“

Už Margaret Thatcher říkala: „Pozor na myšlenky vtělené do slov. Pozor na slova, která utvářejí Vaše činy. Pozor na činy, utvářejí Vaše zvyky. Pozor na zvyky, utvářejí Váš charakter. A pozor na charakter, protože ten utváří Váš osud. Co si myslíme, tím budeme.“

Někdy přemýšlím, co to je „Být já“? A je to JÁ z ega nebo ze samotné podstaty? Většinou, pod vlivem okolí, výchovy, školy, ale i televize či médii a v neposlední řadě očekávání, ani nevíme jak a vstoupíme do rozjeté manéže plné rolí, ze kterých se stávají návyky.

Druhým aspektem je, že naše mysl se povětšinu času vydává na výpravy do minulosti či budoucnosti. Často tyto výpravy připomínají bojové tažení. A tak znovu a znovu prožíváme tryzny, topíme se v bolesti a mnohdy i sebelítosti. A to vše aniž bychom si to na vědomé úrovni uvědomovali. Tak důmyslná je naš mysl.

Nakonec v podstatě můžeme říct, že si zvyknem být někým, komu říkáme „To jsem Já“, ačkoli s pravou esencí a autenticitou nás samotných to „Já“ nemá nic společného.

Pro odpověď do srdce

Život z návyku a v rolích nás odchyluje od sebe samých jak nejvíce si to dokážeme představit. Jedeme na autopilota a i naše reakce na různé události, situace a lidi jsou pouze odpovědí naších neuronů, které odpovídají právě za zmíněné zvyky, které se utváří z naších předchozích zkušeností ovlivněné okolím.

Tento způsob života může být dostačující, ovšem na přechodnou dobu. Naše pravá podstata se jednoho dne ozve a někdy dosti razantním způsobem. To, že se nám tu a tam něco „náhodou“ přihodilo – nemoci, nehody, finanční či vztahové krize a my jsme měli tisíc odůvodnění a nebo jsme tomu dokonce nepřipisovali žádnou důležitost, byly pouze signály našeho srdce, naší duše. Světe div se, najednou se sype úplně všechno a nebo jen něco, ale pořádně. A my stojíme před rozhodnutí, opustit naše role a zvyky toho, kým jsme. Ze dne na den „to staré“ jednoduše přestává fungovat. Možná se někomu podaří krize a nemoci žahehnat, ale další události na sebe nenechají dlouho čekat, až nakonec lidově řečeno nás situace donutí něco změnit. A pak je potřeba jít pro radu… ne k 12 měsíčkům, ale blíž, mnohem blíž – do svého srdce.

A ačkoli si život naplánujeme jakkoli. A ač si myslíme, že víme, co je pro nás nejlepší i tak nakonec nemáme šanci utéct. Kam byste taky před sebou utíkali?

Ty jsi mi narušil veškeré moje plány, já to mám teď mít úplně jinak

Takhle jsem se loučila před pár lety s člověkem, se kterým mi něco vevnitř říkalo, že mi převrátí život naruby. A taky že jo. Když si dnes na to vzpomenu, ze srdce se musím smát. V té době, když jsem toto prohlásila, jsem myslela mými jinými plány jiného muže, kterého jsem si vyhlídla a vymyslela si, že bude otcem mých dětí. Z dnešního pohledu vím, že mi narušil veškeré „plány“ neboli můj dosavadní život, celými dlouhými léty vykonstruovanou JÁ.

Od té doby šlo vše úplně jiným směrem. Věřím tomu, že nebýt tohoto „narušitele“ svou pravou podstatu mého JÁ mám zahrabanou pod vrstvou zvyků, návyků, zkušeností a především programů a vzorců možná do dnes. Teď alespoň mohu krok po kroku vytahovat se sutin mou opravdovost mé duše a toho proč jsem tady a kým doopravdy jsem.

Bolest je ukazatelem

Ať už Vás něco bolí na jakékoli úrovni, je to pouze ukazatel nerovnováhy ve Vašem životě. A nerovnováha je známkou vychýlení se Vás od Vaší pravdivé podstaty. Čím víc Vás něco bolí (fyzicky, psychicky, emocionálně…), tím více žijete ne-svůj život, a prožíváte ne-sebe.

Ať už Vaše hlava má jakékoli argumenty a výmluvy, za každou bolestí je naléhavý hovor z Vašeho nitra, který si žádá Vaší pozornost. Pokud děláte nedostupné, hlasitost volání se stupňuje, až Vám nakonec drnčí celá hlava tak silně, že si toho prostě nejde nevšimnout. A někdy doslova a do písmene.

Rovnováha přináší klid

Problém je, že se neslyšíme, tím ani neposloucháme. Jak tedy máme následovat naši autenticitu? To je jako sledovat film bez zvuku a konec konců i bez obrazu. Nejvhodnější tedy je utišit svou mysl, ego (které předstírá kým jsme) a emoce. Po kousíčkách uslyšíte sami sebe a pak přijde, respektive naladíte se i do vnitřní rovnováhy. Vnitřní klid a harmonie Vám přinese stabilitu v životě, v práci i ve vztazích. Stabilitu a klid plynoucí z Vašeho nitra. To jediné je trvalé. Chce to jen tréning a důslednost.

Naučte se vnitřní rovnováze a žijte v přítomnosti, jak to jen jde. Zůstaňte dobrou mámou, láskyplnou partnerkou, mužem, který je oporou své ženě a radujte se ze své práce a ze života. Jednou z metod jsou meditace. A to netřeba ani vysedět důlek do meditačního polštářku. Meditace pro praktický život  jsou na doma, ale především i za chůze. A nakonec je jedno, kde začnete.

 

2017 BLOG Jak na to

Kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie.

Někdy si říkáme: „Proč se mi tohle děje?“ nebo „Co mám udělat, aby se to změnilo?“ Odpověď je snadná – zaměřte se na svou pozornost. Na co nejčastěji myslíte? Co vnitřně prožíváte? Jaké myšlenky a pocity Vás doprovázejí v životě? Za tím vším stojí Vaše pozornost, kterou věrně následuje energie.

Druhým aspektem jsou Vaše vzorce chování, na základě kterých vyhodnocujete a reagujete. Ale i ty se prvotně tvoří z Vaší pozornosti, která nakonec přejde do návyku.

Tvořivá energie

Energie, která následuje Vaši pozornost, je tvořivá. Vždy podpoří Vaše myšlenky a pocity a přemění je v realitu. Tvořivost této energie však nezaruší, že se Vám výtvor líbí. Jednoduše jen vytvoří to, kde zaměříte pozornost a sladíte tak pocity s myšlenkami. U destruktivní tvorby je to srdce s hlavou místo přirozeného sladění hlavy se srdcem. Necháváte se tedy vést hlavou místo srdcem.

Prožíváte-li uvnitř Vás konflikty a boje, podporujete-li je různými stresujícími myšlenkami, velmi brzo se Vám tato realita manifestuje ve Vašem životě. Jste-li pokojní, plní respektu a lásky, pak Váš svět podle toho také vypadá.

Malujte obraz svého života barvami, které se Vám líbí

Každý den, každou minutu se rozhodujete jak Váš život vypadá. To, že je to mnohdy nevědomé a tím zdánlivě (opravdu jen zdánlivě) zbavené Vaší zodpovědnosti za výtvor, je věc druhá. Když malujete obraz svého života, můžete vždy, v každé chvíli změnit barvy, ačkoli jste do teď malovali těmi, co Vám „náhodně“ přišly pod ruku. Čím vědoměji přistoupíte ke svému obrazu, tím rychleji a jednodušeji ovlivníte či změníte výtvor neboli Váš život.

Jak na to? Věnujte pozornost své pozornosti

V prvním kroku tedy zaměřte svou pozornost na svou pozornost. Staňte se pozorovatelem. Na co myslíte? Čeho se chytáte? Co Vás zvedá ze židle? Jak situace prožíváte? To vše pozorujte a sledujte Vaše reakce. Jsou prudké? Nebo raději sedíte jak myš pod metlou a bojíte se ozvat? Které emoce u Vás dominují? A co Vaše ego?

Reakce na situace, lidi či druh chování je pouze náš naučený způsob chování, do kterého jsme se nechali vmanipulovat vlastní myslí. A mysl se naučila takto reagovat ze zkušeností a situací, které jsme prožili. Ty jsme si však vytvořili (ač už vědomě či ne) sami, díky naší pozornosti. A tak dokolečka do kola jako v začarovaném kruhu, více a více jedeme na automat a žijeme v minulosti naučených vzorců. Zjednodušeně řečeno – i naše chování je návyk.

Z velké části to kým se označujeme, že jsme neboli „To jsem já“ je návyk. Chcete vědět víc, čtěte zde.

Kdo tedy půjde z kola ven a kdo ustoupí? Pokud vezmete život do Vaších rukou vědomě a začnete zušlechťovat mysl, ego a emoce, aby byly Vašimi nástroji, tak máte na půl vyhráno. Současně pozorujte svou pozornost. Nakonec není tak složité nasměrovat Vaši pozornost směrem, kterým chcete. Tak tvořivá energie naplní Váš život láskou a spokojeností.

Mých pár švestek

Jednoho dne jsem si všimla jak dalece dokáži hrát hru sama se sebou. Kolik výmluv a omluv stojí za některými mými změnami. A tak jsem si v plné láskyplnosti řekla: „A dost! Je čas tomu dát přítrž.“ Zpomalila jsem a velmi pečlivě jsem začala sledovat v jakém prostředí se pohybuji, jak reaguji, jak dalece je to automat a čemu či komu věnuji pozornost. Výsledek byl překvapivý. 

  • Když jsem ubrala na životní rychlosti, zklidnila se mi mysl a tím jsem pocítila více vnitřního prostoru a harmonie. Lépe jsem se také slyšela. Má životní energie během dne se stala stabilní.
  • Díky tomu, mohu více a jasněji pozorovat, kde se v každé chvíli nachází má pozornost a tím přetrhnout zajeté vazby, koleje a nasměrovat ji, kde si přeji či potřebuji.
  • Rozpoznala jsem své automatické reakce a vzorce chování. Pochopila jsem mnoho příčin. Tím jsem změnila tyto automaty na svobodnou volbu reakce. Tak jako si z katalogu vybírám oblečení, tak si vybírám reakci. Chci opět prudce a nedůvěřivě vyskočit na partnera, jen proto, že několik předešlých ex mi lhalo a nebo uvěřím ve svou změnu a potažmo Vesmír, že mi vyzrcadlil tuto změnu v podobě jiného typu partnera?
  • Utišila jsem svého vnitřního bojovníka. Místo boje z neduvěřivosti, strachu ze zranění a opuštění jsem zaměřila svou pozornost na důvěru, víru, laskavost a v neposlední řadě hojnost a dostatek na každé úrovni (vztahové, energetické, pracovní, finanční atd.). Změnily se mi během několika dní vztahy. Stala jsem se jemnější a klidnější.
  • Uvědomila jsem si, že z extrému „role oběti, která neumí říct ne“ jsem přešla do extrému „bojovníka, který vždy říká, co se mu nelíbí a ani nerozpozná, že ho ovládá mysl“ Tím jsem žila v konfliktech a to nejen s okolím, ale především sama se sebou. Díky pozorování mé mysli, se projasnily i příčiny tohoto chování a táto část mého života se může uzdravovat.
  • Čím více je má pozornost klidná a vědomě směrována, tím více je má energie stabilní. Tvoří v souladu se mnou, s mým srdcem.

„Pokud prosíte Boha o lásku, nesešle Vám jí – vytvoří Vám podmínky k tomu, abyste ji mohli odkrýt sami.“

Zaměřováním pozornosti do proseb či stěžování si, dáváte Vesmíru najevo, že to či ono nemáte. Co tedy v té chvíli udelá tvořivá energie?

I přesto, že aktuálně nežijete ve vysněném partnerském vztahu, Vaše práce není Vaším životním posláním nebo chcete zlepšit svou finanční a materiální stránku, můžete svou pozornost směřovat do hojnosti a dostatku na všech životních úrovních. Rozhodnutím, vděčností a správným směřováním pozorností Vám přijde do života to, co si přejete.