2017 BLOG Jak na to

Návyk jako závislost

Z neurologického hlediska se návyky tvoří v naších neuronech po dobu 21 dnů. Neuronové kanály připomínající na konci štětinky se připojují k hlavním cestám, ke kterým po určité době přirostou. Opačný proces se děje, když se chcete návyku zbavit nebo se něco odnaučit.

Většina z nás asi prošla nějakým životním „A DOST!“ a částečně či kompletně změnila svůj život – ať už z úplného dna nebo jen z nějaké opakující se situace. Zejména na úrovni nevědomého života potom můžeme zažívat hezké houpačky neboli vracečky do toho krásného teplíčka starého já, starého známého života či komfortní zóny. Přeci jen to tam už známe a proto se někdy můžeme v tomto návyku vlastního chování cítit bezpečně.

Nedávno jsem prošla v mém životě dalším z řady: „A DOST!“ Tentokrát je však rozdíl v tom, že je to vědomý krok s jasnými kroky. Díky tomu, že jsem se naučila naslouchat sobě, svému srdci a pozorovat, když to jde jinudy či nějakým labyrintem, se dokáži vrátit velmi rychle na cestu, kterou provádím změnu neboli odcházím z návyku vlastního chování.

Stejně tak pokud máte jak se říká silnou vůli a opravdu jdete velmi důsledně za tím. Stav, kdy se Vám plaší mysl a návyk Vás pomalu dostává či pokouší, může připomínat drogový detox a to i na fyzické úrovni.

Zbavovaní se návyku je podobný abstinenčním příznakům

Odpověď na tuto otázku je v našem fyzickém těle. Drogová či jakákoli jiná závislost se chová v těle stejně jako jakýkoli jiný návyk. Stále se jedná o závislost na určité chemické látce, které tělo při reakci na daný podnět spustí. Stejně jako si kuřák zapálí, stejně tak na lež, zradu, setkání se s přátelí apod. máme chemické reakce, které spouští stále dokola stejné vzorce chování.

Když je chceme změnit a tělu je nedopřejeme, pocítíme abstinenční příznaky. To stejné se děje, když se daný subjekt chová jinak neboli když jsem zvyklí na chování našeho okolí a někdo vybočí ze svých kolejí a tím naruší naše zažité očekávání. I zde chybí známe chemické spouštěče, které díky neurotransmiterům přenesou onu informaci do celého našeho těla. V tu ráno začneme pociťovat zmatek a urychleně vyhodnocujeme situaci. Nejčastěji se pak začnou vyplavovat obranné chemické látky, které nás navedou na reakce jako je nedůvěra, strach, úzkost, překvapení, nejistota či hodnocení. Oněm daným reakcím říkáme chování nebo rysy charakteru a přitom je to pouze návyk. Jak prosté, že?

Jak ven z chemického kruhu?

Jedna z osvědčených metod je zpomalení. Zpomalte a pozorujte. Díky tomu si dopřejete čas všímat si, co se děje a jak veškeré procesy, ač už v těle nebo v chování probíhají a to nejen Vaše, ale i Vašeho okolí. Navíc ve snížené rychlosti, máte dostatek času a prostoru se zastavit a na místě to změnit. Jestli tedy jste v dané chvíli, kdy se dostavuje starý dobrý rituál, zvyk, vzorec chování bdělí a všímaví či v roli pozorovatele, můžete říct: „A dost!“ a zareagovat jinak nebo zaujmout jiné stanovisko či úhle pohledu.

Ke snížení kvaltu v zajetých kolejích a automatických reakcích Vám pomůže mimo jiné soustředění se na dech. Jednoduše řečeno: „Kudy chodím, tudy dýchám“. Dejte si pár dní a při každé příležitosti dýchejte vědomě – soustřeďte se jak vzduch vchází a vychází špičkou vašeho nosu. Pozorujte do jaké části těla až dýcháte. Sledujte kudy dech jde. Představujte si celou cestu od nosu, přes hlavu až do plic a břicha a zase ven. Za pár dní uvidíte, co se ve Vašem životě mění.

Čím více sledujete a pozorujete své reakce i samotné příčiny neboli spouštěče, tím snáze je rozpoznáváte a transformujete na nový typ chování. Tentokrát však jasně stanovený Vámi. Je totiž jen na Vás, co si z vesmírného katalogu zvolíte a to i co se týče chování :).

2017 BLOG

Strach schovaný za lásku

„Dávej na sebe pozor.“ „Bacha, ať se neřízneš. Nezakopneš. Neublížíš si…“ „Rozhlídni se, ať tě něco nesrazí.“ Poznáváte to? A říkáte, že tyto věty používáte, protože Vám na druhém záleží? Pravdou však je, že je to strach převlečený za lásku.

Už kdysi mě na to upozornil můj bývalý přítel, když otevíral konzervu nožem a já mu přesně řekla tu onou větu: „Pozor, ať se neřízneš.“ Na to mi odvětil, že pokud na to budu upozorňovat, jistě se to stane. Až po dlouhých 4 létech mi opravdu došlo, co tím myslel.

Tyhle a další věty onoho typu jsou jen programováním nebo přenášením strachu na toho druhého. Jako by snad na nás někde úmyslně číhalo „zlo“. Nic není dobré ani špatně a podle principu, že vše (a to bez výjimky) je naším odrazem, naší projekcí neboli „Bez toho uvnitř, není ani to venku“, výše zmíněné věty nás tak akorát do této situace přivedou. Souvisí to hodně s tím, kam směřujeme naší pozornost, tam jde i naše energie.

Je to hra naší mysli

Jistě teď někdo namítne: „Kdybych ho/jí neměl/a ráda, tak to neříkám.“ Uvědomme si však, že tohle je jen hra naší mysli, našeho ega. Vyrůstáme ve strachu a v negaci. Už jste snad někdy viděli televizní noviny naplněné pouze pozitivními zprávami? Kdysi vzniklo v Praze rádio zaměřené pouze na pozitivní události a úspěšné lidi. Velmi brzo zkrachovalo. Mysl nás udržuje ve strachu, aby nezanikla a mohla nás ovládat.

Už jsem několikrát psala, že mysl tak jako ego, emoce a tělo jsou, respektive mají být našimi nástroji, ale jaksi se nám to pomíchalo a necháváme se nesmyslně ovládat. A z toho pramení veškerá nerovnováha, bolesti, strasti, strachy a jiní favorité.

Není pak nic divného, že používáme negaci a jsme přesvědčení, že to děláme z lásky. Případně, že zasahujeme do života druhých… opět z lásky. Odpovědí na toto téma je respekt, přijetí a změna nás samotných.

Vše je mým odrazem

Nikdy nevíte, co ten druhý potřebuje. Mnohdy to nevíme ani sami u sebe. Říkala jsem si kolikrát: „Kdybych tehdy nezabředla, mohla jsem už dávno…“ nebo „De facto jsem ztratila x let života, protože jsem byla slepá.“ A z určitého úhlu pohledu je to pravda, ale na druhou stranu taková byla moje cesta než jsem se dostala k vědomému životu, k vědomým rozhodnutím a i dnes někdy projdu labyrint nebo potřebuji více času, než k něčemu dojdu, prozřu.

Druhou, mě velmi milou, stranou mince je, že vědomé rozhodování a samotné probouzení mi každým dnem přináší spoustu inspirace, sebepoznání, lehkost, větší spád a především život v radosti, harmonii, lásce a autentičnosti. Už tolik nesejde na tom, co se kolem mě děje, protože každým dnem, každou minutou to můžu změnit jako tlesknutí rukou.

Proto záchranářský či ochranitelský syndrom je pouze odraz Vás samotných – v něčem strádáte, nezaměřujete se na svůj život. A tím Vám uniká. To pak hraničí nebo se přehoupne k manipulacím nebo „vím dobře, co potřebuje“. A to vše opět ze strachu.

Jak na to jinak?

Můžeme projevit lásku i jinak. Je to jednodušší než se zdá a navíc proměníte strach za opravdovou láskou.

Zaměňte: „Dávej na sebe pozor“ na:  „Měj hezký den.“ „Šťastnou cestu.“ „Ať se ti daří na všech úrovních.“ 

Nebo: „Ať si neublížíš“ na: „Ať se ti ta konzerva otevírá lehce.“ „Přejdi dobře cestu.“ „Šťastný den.“ „Mnoho zdraví na všech úrovních.“

Je to jen opačný princip, malá změna, která Vám však promění život na všech úrovních. Není potřeba myslet na všechny katastrofy světa, jen proto, že se někomu ději. Stačí se naopak podívat na:

  • své hranice a zda jsem ve své pevnosti a mám je nastavené. Pak se Vám v životě nebude projektovat žádná ku příkladu nadvláda, manipulace či ponižování.
  • odvahu a zda žiji své sny navzdory mému okolí. Díky tomu se objeví velká podpora a přijetí a v neposlední řadě ti správní lidé a hojnost
  • vytrvalost, zda opravdu jdu stále svou cestou nebo jsem jak na houpačce
  • respekt a přijímání situací jak přijdou pro přípravu na případnou změnu. Nic nezměníte, pokud situaci nepřijmete jak je. To se týká i Vaších vlastností.

Půjdete-li krok po kroku touto cestou, stále častěji budete vidět, kdy skrýváte strach za lásku, kdy se Vaše mysl pokouší manipulovat, ač Vás či Vaše okolí. Tím snadněji to rozpoznáte a změníte :).