2017 BLOG Změna

Změna vyžaduje jiný úhel pohledu aneb „O hudbě našeho života“

„Už je konec srpna“ říkám si. A přitom je to jako včera, co jsem odcházela po 4 létech z projektu, který jsem z části zakládala a vychovávala od miminka. Ten měsíc utekl jak voda a já mám dojem, že si užívám prázdnin, než abych něco velkého tento měsíc vytvářela. Tím samozřejmě myslím práci. A nedávno mi to došlo. Neměnila jsem pouze práci za práci, kolektiv za kolektiv či místo výkonu práce za jiné. Změnila jsem způsob fungování – z pravidelné minimálně 8 hodinové pracovní činnosti, která po mě byla vyžadována, teď pracuji, kdy chci, kdy mám chuť a jak dlouho chci. Nemám řád a to mou mysl naprosto vykolejuje.

Za poslední 4 roky (v jednom projektu a nepočítám dalších x před tím) jsem si navykla počítat práci za hodiny ne za finanční přínos. Ten byl vždy stejný, bez ohledu na to, co jsem udělala. A teď najednou nejde o to, kolik hodin prosedím u počítače, ale o přínos – ač už informační nebo finanční.

Tendence cepovat se a mít „špatný“ pocit, když zrovna dva dny chytám lelky, protože nemám inspiraci, je rovněž zvyklost, které jsem si všimla až nedávno. A v neposlední řadě je tady můj favorit – fungování alá pracovní dny a víkend. Nikdy bych neřekla jak hluboce máme tento model v sobě zakořeněný. Chci jet v týdnu na výlet i kdyby s notebookem v podpaží a má mysl křičí: „A kolik jsi toho udělala, vždyť je středa, co kdyby jsi raději ještě něco udělala a pak si jela, kam chceš.“

Teď se směji, jak velkého nadřízeného mám v sobě já sama. Alespoň si uvědomuji, proč mě rozčilovaly v posledním projektu komentáře kolegů či nadřízených ohledně mého „ranního“ příchodu – ve skutečnosti jsem to já, kdo se takto bičoval :).

Změna vyžaduje jiný úhel pohledu

Příchody v osm či v devět ráno, osmihodinové pracovní doby s nekonečnými přesčasy, kterými se chvástáme či doslova výmluvy „Nestíhám“, „Nemám čas“, jsou jakýmsi trendem nebo kolektivním návykem dnešní doby. Jsme tak přeplánování, až si z toho vytváříme bublinu nestíhání a sezení v práci třeba i 12 hodin nebo více. Přitom to není ani efektivní a co teprve zdravé (na žádné úrovni – duchovní, energetické, fyzické…). Spíš se to jeví jako pastva pro ego. Taková schovávačka, před námi a naším životem.

Dalšími parádičkami jsou téze jak dlouhé jsou návratnosti investic do nového projektu. Kolik dávat peněz do marketingu a jaká čísla jako zpětná vazba ač už pro emailing, prokliky apod. jsou ta, co vydělávají. Osobně mě marketing, reklama a PR baví. Je hezké nacházet nové a nové tipy, nástroje a úžasné technické věcičky, které vytváří on-line svět. Je to pro mě pastva pro oči i duši, jak krásně a přitom jednoduše to může fungovat. Naopak čísla mi nic neříkají a co teprve hry na výkon.

Znám mnoho lidí, kteří tyto programy v hlavách nemají, protože se s tím nikdy nesetkali nebo jednoduše se rozhodli žít jinak. Já sama se v tomto řídím intuicí. A tak i na své kůži se mi opět potvrzuje, že naší realitu si vytváříme sami – svými návyky, svou myslí, svou pozorností. A kam směřuje naše pozornost, tam směřuje naše energie!

Všechny výše zmíněné téze fungují dokonale, pokud jim věříme. Je jen na nás jaký úhel pohledu zvolíme. Vyjít z kolejí návyku může působit matouce, což jsem si tento měsíc ověřila na své kůži. Ale čím víc si toto uvědomuji, tím jednodušeji se mi s tím pracuje…a mění :).

Hudba naší duše

Osobně vím, že mohu vytvářet mnoho krásný věcí, spolupracovat na projektech, které mě baví a inspirují či motivují i ostatní. Jde jen o to, najít svou hudbu naší duše. Ta je motorem, palivem a nakonec i cestou našeho života. Čím víc ji následujete, tím více věříte v sebe, ve správnost této chvíle i v samotný život (Vesmír, Boha, Zdroj, Andělé apod.). A v neposlední řadě za tím vším jde i hojnost a dostatek na každé úrovní našeho života.

Stále ještě hledáte? Nebo snad neslyšíte sami sebe? Odpověď je velmi blízko. Podívejte se do dětství, co jste rádi dělali, co Vás naplňovalo a bavilo na nejvyšší úrovni. Při čem jste ztráceli hlavu? Tam bude pravděpodobně Vaše odpověď. Že je to nereálné? Ale jděte 🙂

Inspirace ode mě

  1. Vzpomínám si jako dnes, když jsem chtěla být ve školce baletkou na ledě a všichni se mi smáli, že jsem tlustá a led pode mnou popraská – do dnes s velmi blízkými osobami mám problém tančit, protože se cítím jako vorvaň vyvržený z moře a přitom kila jsou ty tam. A láska k tanci a především k živelné salse v mém srdci přetrvává.
  2. Když mi bylo 10 let psala vtipné rýmovačky na různá jména, ty se naštěstí líbily a tak v 15 létech jako věčně nepochopená jsem psala depresivní básně o světě :). Ve škole, co jsem napsala, bylo až na gramatické chyby, smysluplné a zajímavé. Ve svých 23 jsem se na chvíli věnovala copywrithingu. Pořád mi, ale nešla próza a já od svých 10 let věděla, že chci být spisovatelkou. Čas dozrál a kromě tohoto blogu a e-booků na téma osobního rozvoje, se teď chystám na autentickou knihu o mé milované Kubě, respektive o tamním životě. A nejen psaní, ale i knihy v papírové formě jsou mou vášní od dětství. Vždy jsem snila o obrovské knihovně v mém domě.
  3. Do dnes je mou vášní prohlížet si mapy, dokážu hodiny koukat ač už do mobilu nebo do papírových verzí map a prohlížet si… vlastně ani nevím co. Pamatuji si, že babička s dědečkem, kteří bydleli s námi měli starý atlas v šedém, gumovém, vroubkovaném obalu. Do dnes si vzpomínám texturu, když jsem ho brala do rukou. Ležela jsem hodinami a prohlížela si staré i aktuální mapy, státy, země. Pamatuji si, jak jsem si ho rozložila na tom jejich zvláštním koberci a jezdila prstíkem po mapě. Světe div se, cestování je mou třetí vášní.

Co tedy mohu udělat lepšího než spojit tanec, lásku k psaní, ke knihám a cestování? Věřím, že vzejde kniha o nádherné zemi s inspirujícími příběhy nejen pro cestovatele, ale také pro všechny, kteří chtějí následovat své srdce a mysl jim stále brání.

 

2017 BLOG Vztahy

Je to konečně ten pravý?

Toto je odvěká otázka nás žen, avšak věřím, že i mnoho mužů si pokládá stejnou otázku týkající se své vyvolené. Já si vždy dělám legraci: „Když to není ten pravý, tak bude asi levý.“ Co je to vlastně pravý partner? Existuje něco takového? Kdy tvoříme trvalejší svazky?

Vše je odrazem naší mysli

A jestli si tohle uvědomujeme, můžeme s klidem přestat pátrat po tom, kdo je ten pravý. Podstatou většiny lidí je však hledání jistot, na kterých pak bohužel ulpívají a jak se říká visí. A partnerský vztah není výjimkou. Takže jsme si vymysleli toho pravého, za kterého se můžeme schovat, abych si mohli s klidem hovět třeba i v nefunkčních vztazích. Dalším strašákem, který si neuvědomujeme je návyk. A nejvíce altruistická výmluva, která v reálu je jen strach z rozhodnutí: „Zůstaneme spolu kvůli dětem.“

První dva body se týkají pouze páru, ale třetí bodík souvisí s další bytostí, které tak můžeme připravit parádní život plný bloků a programů, které si odnese z domova. A proč? I když se pár sebevíc snaží nedat nic najevo, dítě je dítě a dítě vždy vidí a cítí, co my dospělí si myslíme, že parádně skrýváme. Mají nás přečtené! Samotné dítě pak bude z největší pravděpodobností mít problém na úrovni vztahů.

Kdo je tedy ten pravý?

Každý koho potkáme v životě je ten pravý – ať už zůstane v našem životě měsíc nebo 20 let. Partnerský vztah je tím nejbližším zrcadlem, které v životě máme. Nejčastěji nás vytahuje hluboce z naší komfortní zóny a nastavuje nám odraz nás samých na všech úrovních.

Přestává být tím pravým ve chvíli, kdy se vám společná cesta rozchází jako rozevřené nůžky. Vztah také končí, když už jste si předali vše, co jste měli. Nejčastěji to cítíme, ale zavíráme před tím oči respektive srdce a uvelebujeme se do společného návyku jménem vztah či rodina.

Věřím, že by bylo mnoho lidi daleko více šťastnými, kdyby se páry rozcházely, když uzraje čas. Poznat ten moment, tomu se říká moudrost. A víte, co se stane, když se taková moudrost rozvine do každodenního života? Jsme klidní a spokojení, protože v té chvíli jsem naplno propojení se sebou samými. A tehdy se nám v životě manifestují ty hezké věci – spokojený, dlouhodobý vztah, milovaná práce, upřímné přátelství, hojnost apod.

Zvykli jsem si mít návyky

A tak nevidíme, co vlastně děláme ze zvyku. Život je o pohybu. Každý den se nám obnovují buňky, naše planeta je neustále v pohybu, příroda se mění, tak proč my chceme jít tak moc proti proudu? A pak se divíme, že to bolí. Myslíte, že každý konec, ať už ve vztahu, v práci či v jakékoli jiné situaci musí bolet? Pokud máte takové zkušenosti, pak je to z velké části Váš program. A pak se nerozhodujete dle svého srdce v moudrosti neboli setrváváte v situacích, které už dávno uzrály a měly skončit přirozeně. Ale jak už jsem psala – návyk, strach ze změny, ze ztráty atd.

Vylezte z minulosti a sledujte každodenní podmínky

Často se setkává s příběhy, které mají jedno společné – nacházejí se v minulosti. „On mi řekl.., on se na mě díval…, bylo nám spolu hezky…“ Podívejte se vždy však na podmínky, které máte v současné chvíli. Některé mohou přetrvat měsíce jiné se mění třeba i během dnů. Tak nebo tak je to výchozí bod Vašeho života.

Pokud se tedy ptáte, zda máte v nějakém vztahu dále pokračovat – zda je stále ten pravý, podívejte se jaké máte aktuální podmínky a co Vám život dále nabízí na Vaší osobní i společné cestě. Jestliže převládají „realistické“ argumenty – to či ono jsme vybudovali, máme spolu dítě, jak to uděláme či jak to každý zvlášť zvládne finančně apod. – je pravděpodobno čas odejít. Pokud se objevují odpovědi v přítomnosti – tak či onak se společně rozvíjíme, obohacujeme a třeba i malinko nepříjemně taháme z komfortní zóny, měníme pohled díky odlišnosti na svět a tím rozvíjíme vzájemně své vědomí – pak i přes to, že chce hlava utéct, protože se bojí rozvoje, jsou zde stále podmínky proč zůstat.

Všimněte si, že první případ se týkal především minulosti a budoucnosti a odpovědí proč neodejít. V druhém případě se energie koncentruje do přítomnosti a do toho proč zůstat. Takový detail, který hodně napoví.

Pár švestiček z mé zahrádky:

Osobně mi velmi pomohlo zhodnotit aktuální situace – Kde se nacházím. Díky tomu mi došlo, že mám aktuálně v mém životě dva skvělé redaktory, kteří mě de facto učí jak psát, jsou navíc i jako lidé naladění na mou frekvenci a díky tomu i témata, které píšu jsou jim blízké a tak si o nich můžeme popovídat. Tím rozvíjím psaní daleko rychleji. Dále jsem zjistila, že mohu spojit lásku k psaní s láskou ke Kubě a napsat skvělou knihu a to vše s pohledu Kubánce, které mám také ve svém životě. A v neposlední řadě, že se mohu věnovat svým projektům bez nutnosti chodit na osm do práce.

Za úvodní foto děkuji fotografovi Tomášovi Orliczkovi 🙂

2017 BLOG Vztahy

Býti ženou aneb o čtyřech cyklech v jednom měsíci

Sedím před prázdným papírem a přemýšlím nad tématem článku. „Nebo alespoň něco motivačního na facebook“ říkám si. NIC. Velké, prázdné nic. Pomalu mi dochází, kde se to ta ne-inspirace bere. Odpověď je ženský cyklus.

Tlačíme to na sílu i když není důvod

Mnoho žen si neuvědomuje svou jinakost a chce dělat celý měsíc vše stejně – ve stejném rytmu i se stejnou energii. Milé dámy, nejsme však muži, kteří můžeme říci do jisté míry jednou celý měsíc konstantně ve stejných kolejích. My ženy jsme jednoduše cyklické. Během měsíce prostřídáme 4 cyklusy – jaro, léto podzim a zimu nebo dívku, ženu, vyzrálou dámu a stařenu. Podle toho se i oblékáme, chováme a cítíme. Potažmo podle těchto fází vnímáme nárůst či úbytek energie, tvořivosti a chuti na dělání jakýchkoli činností.

V případě, že se neřídíme biologickými hodinami, stojí nás to mnoho energie nebo dokonce nechuti. Dnes jsem v poslední fázi a věřte mi, napsat tento článek mě stojí mnoho energie, ačkoli cítím, že zrovna na psaní mám chuť. Někdy však poslední fáze je natolik silná, že sama sobě jsem protichůdná. Dá se to samozřejmě překonat a vyburcovat se k výkonu (nejen tomu pracovnímu), ale i tak vždy cítím, že nejsem ve své kůži.

Svěží jako jarní vánek aneb dívka pobíhající po rozkvetlé louce

Každý cyklus trvá zhruba týden a řídí se podle naší menstruace. První fáze tedy začíná ihned po skončení a můžeme se v ní radovat cca celý týden. Osobně jí mám nejraději, protože jsem temperamentní, živá a je tedy pro mě velmi přirozené tryskat kreativitou a vitalitou. V tomto období se mi nejlépe píše, mám chuť sportovat, tvořit, vymýšlet.

V jarním týdnu se oblékáme velmi svěže, lehce a někdy až hravě dětinsky. Nejčastěji volíme barevné oblečení. Jíme spíše lehčí stravu a nepohrdneme něčím na zub.

V této fázi jsme v práci nejproduktivnější, jak se říká, jsme nejvíc v pohodě. Jde nám vše od ruky, jsme komunikativní, kreativní, plné síly. Pokud si můžete přizpůsobit životní styl a práci podle cyklu – do toho!

V tomhle týdnu (první po skončení menstruace) vymýšlejte nové kampaně, střádejte nové či nedotažené plány a rozvíjejte projekt. V tomto týdnu sršíte důvtipem, inspiracemi a vše přichází s velkou lehkostí jakoby samo. Vše, na co potřebujete energii a to i tu fyzickou nechte na tento týden. Sportujte – kolo, běh, posilovna, brusle atd. To, co vyžaduje mnoho síly ač už duševní či fyzické, má místo v tomto týdnu.

Pokud potřebujete zavést větší plány a inspirace do praxe, nechte realizaci na další týden – letní období, které je více stabilní. Pomůže Vám vytřídit zbrklé vize od těch, které jsou pro Váš projekt či práci v současné chvíli ideální.

Letní stabilita mladé ženy

Letní cyklus, neboli cyklus mladé ženy je nejvíce stabilní. Není se také co divit, že zrovna v tomto období jsme plodné. Mladá žena je svěží, ale také rozumná. Veškeré inspirace, které k Vám přišly během prvního týdnu a které potřebují více času na realizaci, jsou vhodné zavést do praxe právě v tomto týdnu neboli v druhém týdnu po menstruaci.

summer-1188511_960_720

V tomto cyklu se cítíme stabilně, jistě a sebevědomě. V práci proto jednejte. Domlouvejte si schůzky – budete přímé, konkrétní a budete sršet sebejistotou a důvěryhodností. Rozpoznáte také, co je pro Vás ač už v soukromí nebo v práci vhodné a ideální pro tuto chvíli.

I podvědomě saháme pro světlé, jemné oblečení. Dá se ho nazvat jako ženské – sukně, šaty. Vše však s lehkostí. Make-up je také jemný, ale viditelný. Toto období, oproti jarní občasné bezhlavosti, charakterizuje jednoduchost a to i v oblečení či v jídelníčku.

I v tomto období je vhodné sportovat a využívat energii, která k Vám přitéká. Je také velice možné, že si budete daleko lépe naslouchat a uslyšíte se.

Podzimní vyzrálost připravuje na zimu

Třetí týden po menstruaci se začínáme zpomalovat, ale objevuje se v nás síla vyzrálé ženy. Máme chuť se oblékat sexy, jsme svůdnice a víme, co chceme. A jdeme si za tím! Vyzrálá žena už nechce čekat!

Kromě sexy svršku se zahalujeme do ostřejších barev. Mnohdy volíme také svršky s ornamenty, ozdobné, dekorativní.

Podzim však vyvolává také přípravu na zimu. Je vhodnější tedy zvolnit, zajít si maximálně zaplavat nebo na procházku. Co se týká jídla, volíme teplou variantu. Rády se také zdržujeme v kuchyni – jako matky, které vaří a pečují s láskou o rodinu, tak i my v tomto období rády pečujeme – o sebe či o okolí.

Ke konci tohoto cyklu se začne objevovat příznačná nervozita a únava. Přecházíme do zimního spánku staré báby.

Zimní spánek nejen pro medvědy

Víte proč žena vaří ve 12 hrncích?“ „No, protože ve 12 hrncích!!“ a tady myslím, že není co dodávat. Přesně tohle je příznačné pro toto období. Jsme unavené, nervózní, jakoby nám někdo vyměnil tělo i mozek.

Často je nám nepříjemné se něčeho dotýkat a tak volíme obyčejné, nejvíce pohodlné oblečení. Do jisté míry nám je jedno jak vypadáme – hlavně pohodlně.

Více spíme, jíme často i nezdravé neboli máme chuť na tak zvanou prasečinku. Nemáme na nic náladu. Kreativita je na bodu mrazu a mozek se nám nejspíš někde vylil. Nenuťte se tedy milé dámy do fyzických sportů, komunikace s okolím nebo vymyšlením nových plánů Vše má svůj čas. Tak si ho dopřejte také!

V každém případě…

Věnujte se v každém období tomu, co máte rády. Nenuťte se a naopak neprogramujte si, že nemůžete na kolo v zimě nebo lenošit na jaře! Někdy, jak sami vidíte, se vyplatí udělat to i přes to, že není nejvhodnější období – přijde k Vám třeba inspirace, jako u mě s tímto tématem.